Na oblast zásobování se ještě nedávno pohlíželo jako na obslužnou
funkci. Vyplývalo z toho i vymezení její zodpovědnosti, kam patřilo plnit
požadavky výrobní funkce nebo jiných interních funkcí podniku na nákup
materiálů. Její povinností již však nebylo zkoumat, zda jsou tyto potřeby
oprávněné, snažit se o vybudování dlouhodobých vztahů s dodavateli nebo rozumět
potřebám koncových zákazníků.
Tento přístup omezoval možnosti, kterými mohla funkce nákupu
přispět ke zvýšení rentability podniku. Cílem zásobování bylo zajistit
požadavky interních útvarů podniku - marketingu, provozních jednotek a dalších,
kteří něco potřebovali obstarat z vnějších zdrojů. Rozsah nákupních činností
byl definován a omezen jinými činnostmi, resp. funkcemi, uvnitř dané
organizace.
Úkolem zásobování bylo, aby zajistilo požadované produkty nebo
služby ve správnou dobu na správném místě, ve správném množství, správné
kvalitě, od správného dodavatele a za správnou cenu. To, co bylo "správné“,
však určovali "interní zákazníci“ funkce nákupu.
Nákup měl velký význam při zajišťování hladkého chodu výroby a
jiných operací podniku, protože zajišťoval spolehlivé zdroje dodávek, ale
nebylo to při nejnižších celkových nákladech. Funkce zásobování mohla často
přímo ovlivnit celkový hospodářský výsledek podniku tím, že by docílila snížení
cen placených dodavatelům.
Problém spočíval v tom, že nákupní činnost nebyla považována za
oblast strategického významu. Většinou se řídila jasnými, předem stanovenými
postupy.
Úlohy zásobování lze vymezit do dvou problémových oblastí. Jednak
to jsou vlastní úkoly nákupu…