dnes je 22.12.2024
Input:

Nařízení vlády č. 26/2003 Sb. ze dne 9. prosince 2002, kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění Nařízení vlády č. 621/2004 Sb.

11.4.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.2.2 Nařízení vlády č. 26/2003 Sb. ze dne 9. prosince 2002, kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění Nařízení vlády č. 621/2004 Sb.

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

Vláda nařizuje podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb. (dále jen „zákon“), k provedení § 11 odst. 2, § 11a odst. 2 písm. c), § 12 odst. 1 a 3 a § 13 odst. 2 zákona:

§ 1

Základní ustanovení

  1. Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství 1 stanoví technické požadavky na tlaková zařízení a sestavy (několik tlakových zařízení sestavených výrobcem tak, že představují ucelenou funkční jednotku) s nejvyšším dovoleným tlakem (PS) větším než 0,5 bar.

  2. Pro účely tohoto nařízení se za:

    1. tlaková zařízení považují nádoby, potrubí, bezpečnostní výstroj a tlaková výstroj; zahrnují také prvky připojené k součástem vystaveným tlaku, jako jsou například příruby, hrdla, spojky, podpory, závěsná oka, kde:

      1. nádoba je těleso navržené a zhotovené tak, aby mohlo být naplněno tekutinou pod tlakem, včetně součástí, které jsou k němu přímo připevněny a zasahují až k místu spojení s jiným tlakovým zařízením; může se skládat z více než jednoho tlakového prostoru,

      2. potrubí jsou potrubní části určené k přepravě tekutin, pokud jsou navzájem spojeny tak, že tvoří jeden tlakový systém; potrubí zahrnuje trubky nebo soustavu trub či trubek, tvarovky, dilatační spoje, hadice nebo popřípadě jiné části vystavené tlaku; za potrubí se považují také trubkové výměníky tepla skládající se z trubek a určené k chlazení nebo ohřívání vzduchu,

      3. bezpečnostní výstroj jsou zařízení určená k ochraně tlakového zařízení před překročením nejvyšších pracovních mezí; zahrnují zařízení jak pro přímé omezení tlaku, jako jsou pojistné ventily, membránová průtržná pojistná zařízení, vzpěrné tyče, řízené pojistné systémy, tak omezující zařízení, která buď uvádějí v činnost regulační zařízení nebo zabezpečují odstavení nebo odstavení a blokování, jako jsou tlakové spínače, teplotní spínače nebo hladinové spínače a bezpečnostní měřicí, řídicí a regulační systémy související s bezpečností,

      4. tlaková výstroj jsou zařízení, která mají provozní funkci a jejichž těleso je vystaveno tlaku,

    2. tlak považuje tlak vztažený k atmosférickému tlaku, to je přetlak, proto se podtlak vyjadřuje zápornou hodnotou,

    3. nejvyšší dovolený tlak (PS) považuje nejvyšší tlak udávaný výrobcem, pro který je tlakové zařízení navrženo; je definován pro určité místo udané výrobcem, kde jsou připojena ochranná a omezující zařízení, popřípadě ochranná nebo omezující zařízení, anebo nejvyšší bod tlakového zařízení, popřípadě kterékoli jiné stanovené místo,

    4. nejvyšší, popřípadě nejnižší dovolenou teplotu (TS) považuje výrobcem udaná nejvyšší, popřípadě nejnižší teplota, pro kterou je tlakové zařízení navrženo,

    5. objem (V) považuje vnitřní objem tlakového prostoru, včetně objemu hrdel až k prvnímu spoji nebo svaru, po odečtení objemu trvale zabudovaných vnitřních částí,

    6. jmenovitou světlost (DN) považuje číselné označení velikosti společné pro všechny části potrubního systému, s výjimkou konstrukčních dílů označených vnějším průměrem nebo rozměrem závitu; je to zaokrouhlené číslo, které jen přibližně souvisí s výrobními rozměry; jmenovitá světlost se označuje písmeny DN, za kterými následuje číslo,

    7. tekutinu považují plyny, kapaliny a páry jak v podobě čisté fáze, tak ve směsi; tekutina může obsahovat suspensi pevných látek,

    8. nerozebíratelné spoje považují spoje, které nelze rozpojit jinak než destruktivním způsobem,

    9. evropské schválení pro materiály považuje technický dokument, v němž jsou definovány vlastnosti materiálů určených k opakovanému použití při výrobě tlakových zařízení, na které se nevztahuje žádná harmonizovaná česká technická norma nebo zahraniční technická norma přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu (§ 4a zákona).

  3. Za tlaková zařízení se pro účely tohoto nařízení nepovažují:

    1. dálková potrubí tvořená potrubím nebo potrubním systémem a určená k přepravě jakékoliv tekutiny nebo látky do určitého tlakového zařízení nebo z něj (pevninského nebo mimopevninského), počínaje krajním uzavíracím zařízením (včetně něj) umístěným v obvodu dotyčného zařízení a včetně všech připojených zařízení určených specificky pro dané dálkové potrubí; tato výjimka se nevztahuje na standardní tlaková zařízení v regulačních nebo kompresorových stanicích,

    2. sítě pro dodávku, rozvod a vypouštění vody a s nimi spojená zařízení a přívodní kanály, jako jsou přívodní tlaková potrubí, tlakové štoly, tlakové šachty pro vodní elektrárny a s nimi spojená specifická příslušenství,

    3. jednoduché tlakové nádoby, které jsou stanovenými výrobky podle zvláštního právního předpisu, 2

    4. tlakové nádobky pro aerosolové rozprašovače podle zvláštního právního předpisu, 3

    5. tlaková zařízení určená pro provoz motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu, 4

    6. tlaková zařízení, která se podle § 3 zařazují nejvýše do kategorie I a jsou stanovenými výrobky podle zvláštních právních předpisů, 5

    7. tlaková zařízení k použití jako zbraně, střelivo a válečný materiál,

    8. tlaková zařízení speciálně navrhovaná pro jaderná zařízení a jejichž porucha může způsobit únik radioaktivity,

    9. zařízení na ovládání vrtů používaná při průmyslovém průzkumu a dobývání ropy, zemního plynu nebo geotermických zdrojů a u podzemních zásobníků, která jsou určena k udržení, popřípadě řízení tlaku ve vrtu; náleží k nim zařízení ústí vrtu (erupční kříž), protierupční zařízení, rozdělovací potrubí a všechna zařízení, která jsou jim předřazena,

    10. zařízení obsahující tělesa nebo strojní součásti, jejichž dimenzování, volba materiálu a výrobní předpisy vycházejí především z požadavků dostatečné pevnosti, tuhosti a stability s ohledem na statické a dynamické provozní účinky nebo jiná provozní kritéria a pro které není tlak významným konstrukčním činitelem; mezi tato zařízení patří například:

      1. motory včetně turbín a spalovacích motorů,

      2. parní stroje, plynové nebo parní turbíny, turbogenerátory, kompresory, čerpadla a jejich ovládací zařízení,

    11. vysoké pece včetně jejich chladicího systému, ohřívačů větru, odlučovačů prachu a čističů vysokopecního plynu, šachtové pece s přímou redukcí včetně chladicího zařízení pece, plynových konvertorů a pánví k tavení, přetavování, odplyňování a odlévání oceli a neželezných kovů,

    12. skříně pro vysokonapěťová elektrická zařízení, jako jsou spínací zařízení, řídicí a regulační zařízení, transformátory a točivé stroje,

    13. pancéřové trubky sloužící k uložení přenosových systémů, např. elektrických silových kabelů a telefonních kabelů,

    14. plavidla, rakety, letadla a mobilní plovoucí jednotky a zařízení specificky určená k instalaci na nich nebo k jejich pohonu,

    15. tlaková zařízení tvořená pružným pláštěm, např. pneumatiky, vzduchové polštáře, míče, nafukovací čluny a další podobná tlaková zařízení,

    16. tlumiče výfuku a sání,

    17. lahve nebo plechovky pro nápoje sycené oxidem uhličitým určené ke konečné spotřebě,

    18. nádoby pro přepravu a distribuci nápojů, jejichž součin PS.V není větší než 500 bar.L a jejichž nejvyšší dovolený tlak není větší než 7 bar,

    19. zařízení podléhající mezinárodnímu kódu o námořní přepravě nebezpečného zboží (IMDG) a zvláštním právním předpisům, 6

    20. otopná tělesa a potrubí teplovodních otopných systémů,

    21. nádoby určené k jímání kapalin, u nichž tlak plynu nad kapalinou není větší než 0,5 bar.

  4. Stanovenými výrobky podle tohoto nařízení ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona jsou tlaková zařízení a sestavy.

§ 2

Podmínky uvádění tlakových zařízení a sestav na trh a do provozu

  1. Tlaková zařízení a sestavy mohou být uváděny na trh a do provozu pouze tehdy, neohrozí-li při správné instalaci a údržbě a používání k určenému účelu zdraví a bezpečnost osob, popřípadě domácích a hospodářských zvířat nebo majetek.

  2. Tlakové zařízení musí splňovat technické požadavky podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení (dále jen „základní požadavky“), pokud jde o:

    1. nádoby, s výjimkou nádob podle písmene b), určené pro:

      1. plyny, zkapalněné plyny, plyny rozpuštěné pod tlakem, páry a také ty kapaliny, jejichž tlak par při nejvyšší dovolené teplotě je o více než 0,5 bar vyšší než normální atmosférický tlak (1 013 mbar), v těchto mezích:

        1. 1.1 pro tekutiny skupiny 1, je-li objem větší než 1 litr a součin PS.V větší než 25 bar.L nebo tlak PS větší než 200 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 1),
        2. 1.2 pro tekutiny skupiny 2, je-li objem větší než 1 litr a součin PS.V větší než 50 bar.L nebo tlak PS větší než 1 000 bar, a všechny přenosné hasicí přístroje a lahve pro dýchací přístroje (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 2),

        nebo

      2. kapaliny, jejichž tlak par při nejvyšší dovolené teplotě nepřesahuje normální atmosférický tlak (1 013 mbar) o více než 0,5 bar, v těchto mezích:

        1. 2.1 pro tekutiny skupiny 1, je-li objem větší než 1 litr a součin PS.V větší než 200 bar.L nebo tlak PS větší než 500 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 3),
        2. 2.2 pro tekutiny skupiny 2, je-li tlak PS větší než 10 bar a součin PS.V větší než 10 000 bar.L nebo tlak PS větší než 1 000 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 4),

    2. tlakové zařízení vystavené působení plamene nebo jinak vytápěné, s nebezpečím přehřátí, určené pro výrobu páry nebo horké vody při teplotách vyšších než 110 °C a s objemem větším než 2 litry a všechny tlakové hrnce (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 5),

    3. potrubí určená pro:

      1. plyny, zkapalněné plyny, plyny rozpuštěné pod tlakem, páry a také ty kapaliny, jejichž tlak par při nejvyšší dovolené teplotě je o více než 0,5 bar vyšší než normální atmosférický tlak (1 013 mbar), v těchto mezích:

        1. 1.1 pro tekutiny skupiny 1, je-li DN větší než 25 (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 6),
        2. 1.2 pro tekutiny skupiny 2, je-li DN větší než 32 a součin PS.DN větší než 1 000 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 7),

        nebo

      2. kapaliny, jejichž tlak par při nejvyšší dovolené teplotě nepřesahuje normální atmosférický tlak (1 013 mbar) o více než 0,5 bar, v těchto mezích:

        1. 2.1 pro tekutiny skupiny 1, je-li DN větší než 25 a součin PS.DN větší než 2 000 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 8),
        2. 2.2 pro tekutiny skupiny 2, je-li tlak PS větší než 10 bar, DN větší než 200 a součin PS.DN větší než 5 000 bar (příloha č. 2 k tomuto nařízení, graf 9),

    4. bezpečnostní a tlaková výstroj určená pro tlaková zařízení podle písmen a), b), c) včetně zařízení zabudovaných do sestavy.

  3. Sestavy, které obsahují alespoň jedno tlakové zařízení podle odstavce 2, musí splňovat:

    1. základní požadavky, pokud jde o:

      1. sestavy určené pro výrobu páry nebo horké vody s teplotou vyšší než 110 °C, které obsahují alespoň jedno tlakové zařízení vystavené působení plamene nebo jinak vytápěné, u něhož je nebezpečí přehřátí,

      2. jiné sestavy, jsou-li výrobcem určeny k uvedení na trh a do provozu jako sestavy,

    2. požadavky uvedené v bodech 2.10, 2.11, 3.4, 5.2 písm. a) a 5.2 písm. d) přílohy č. 1 k tomuto nařízení, pokud jde o sestavy určené pro výrobu teplé vody při teplotách nepřesahujících 110 °C, do kterých se ručně nakládá pevné palivo, se součinem PS.V větším než 50 bar.L.

  4. Základní požadavky se považují za splněné, pokud jsou tlaková zařízení a sestavy ve shodě s bezpečnostními požadavky harmonizovaných českých technických norem, popřípadě zahraničních technických norem přejímajících v členských státech Evropské unie harmonizované evropské normy (§ 4a zákona).

  5. Na každé tlakové zařízení nebo sestavu, která splňuje požadavky tohoto nařízení včetně postupů posuzování shody, se umisťuje označení CE a přikládá se k nim ES prohlášení o shodě, pokud toto nařízení dále nestanoví jinak.

  6. Tlaková zařízení nebo sestavy s hodnotami nižšími nebo rovnými limitům podle odstavce 2 písm. a) až d), popřípadě podle odstavce 3, musí být navržena a vyrobena v souladu se správnou technickou praxí členského státu Evropské unie tak, aby bylo zajištěno jejich bezpečné používání. K těmto tlakovým zařízením nebo sestavám musí být přiloženy návody k použití a tlaková zařízení nebo sestavy musí být opatřeny označením umožňujícím identifikaci výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce a nesmějí být opatřeny označením CE.

  7. Vystavování tlakových zařízení nebo sestav na veletrzích a výstavách se nepovažuje za jejich uvádění na trh a do provozu, pokud jsou viditelně označeny údajem o tom, že nesplňují stanovené požadavky, že nejsou určeny k prodeji do doby, dokud výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce nezajistí jejich shodu a pokud jsou učiněna odpovídající opatření k tomu, aby byla zaručena ochrana osob.

§ 3

Klasifikace tlakových zařízení

  1. Tlaková zařízení podle § 2 odst. 2 se zařazují do kategorií I až IV podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení v závislosti na stoupající míře nebezpečí.

  2. Pro účely tohoto zařazení se tekutiny dělí na dvě skupiny:

    1. skupina 1 zahrnuje nebezpečné tekutiny podle zvláštního právního předpisu, 7

    2. skupina 2 zahrnuje všechny ostatní tekutiny neuvedené ve skupině 1.

  3. Jestliže je nádoba složena z několika tlakových prostorů, zařazuje se podle nejvyšší kategorie příslušné pro jednotlivé tlakové prostory. Obsahuje-li tlakový prostor několik tekutin, bude nádoba zařazena podle tekutiny, která vyžaduje vyšší skupinu.

§ 4

Postupy posuzování shody

  1. Před uvedením tlakového zařízení na trh zajišťuje výrobce posouzení shody každého zařízení (§ 12 odst. 4 zákona) podle své volby jedním z postupů podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení, v závislosti na kategorii tlakového zařízení (§ 3 a příloha č. 2 k tomuto nařízení):

    1. kategorie I:
      vnitřní kontrola výroby (postup posuzování shody A) podle bodu 1 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

    2. kategorie II:

      1. vnitřní kontrola výroby s dohledem nad konečným posouzením (postup posuzování shody A1) podle bodu 2 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      2. zabezpečování jakosti výroby (postup posuzování shody D1) podle bodu 7 přílohy č. 3 k tomuto nařízení, nebo

      3. zabezpečování jakosti výrobků (postup posuzování shody E1) podle bodu 9 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

    3. kategorie III:

      1. ES přezkoušení návrhu a zabezpečování jakosti výroby (postupy posuzování shody B1 + D) podle bodů 4 a 6 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      2. ES přezkoušení návrhu a ověřování výrobků (postupy posuzování shody B1 + F) podle bodů 4 a 10 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      3. ES přezkoušení typu a zabezpečování jakosti výrobků (postupy posuzování shody B + E) podle bodů 3 a 8 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      4. ES přezkoušení typu a shoda s typem (postupy posuzování shody B + C1) podle bodů 3 a 5 přílohy č. 3 k tomuto nařízení, nebo

      5. komplexní zabezpečování jakosti (postup posuzování shody H) podle bodu 12 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

    4. kategorie IV:

      1. ES přezkoušení typu a zabezpečování jakosti výroby (postupy posuzování shody B + D) podle bodů 3 a 6 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      2. ES přezkoušení typu a ověřování výrobků (postupy posuzování shody B + F) podle bodů 3 a 10 přílohy č. 3 k tomuto nařízení,

      3. ověřování celku (postup posuzování shody G) podle bodu 11 přílohy č. 3 k tomuto nařízení, nebo

      4. komplexní zabezpečování jakosti s ES přezkoušením návrhu a zvláštním dohledem nad konečným posouzením ES přezkoušením návrhu a zvláštním dohledem nad konečným posouzením (postup posuzování shody H1) podle bodu 13 přílohy č. 3 k tomuto nařízení.

  2. Při posuzování shody se může použít postup pro kategorii vyšší, pokud existuje.

  3. Pro tlaková zařízení uvedená v § 2 odst. 2 písm. a) bodu 1 podbodech 1.1 a 1.2 a bodu 2 podbodu 2.1 a písm. b) a zařazená do kategorií III a IV v rámci postupů zabezpečování jakosti odebere za účasti výrobce notifikovaná osoba 8 během neohlášené kontroly ve výrobních nebo skladových prostorách vzorek zařízení, aby provedla nebo dala provést konečné posouzení podle bodu 3.2.2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Pro tento účel výrobce oznámí notifikované osobě zamýšlený časový plán výroby. Notifikovaná osoba vykoná během prvního roku výroby tlakového zařízení nejméně dvě kontroly. Četnost dalších kontrol stanoví notifikovaná osoba podle kritérií uvedených v bodu 4.4, popřípadě bodu 5.4 příslušného postupu posuzování shody.

  4. V případě kusové výroby tlakového zařízení uvedeného v § 2 odst. 2 písm. b) a zařazeného do kategorie III notifikovaná osoba v rámci postupu, kterým je komplexní zabezpečování jakosti podle bodu 12 přílohy č. 3 k tomuto nařízení, provede nebo dá provést konečné posouzení podle bodu 3.2.2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro každé jednotlivé zařízení. Pro tento účel oznámí výrobce notifikované osobě zamýšlený časový plán výroby.

  5. Sestavy podle § 2 odst. 3 písm. e) se podrobují celkovému postupu posuzování shody, který zahrnuje:

    1. posouzení každého z tlakových zařízení tvořících sestavu a uvedených v § 2 odst. 2, které předtím nebylo podrobeno postupu posuzování shody, postupem posuzování stanoveným pro jednotlivá tlaková zařízení podle kategorií, do kterých jsou zařazena,

    2. posouzení zařazení různých konstrukčních dílů do sestavy podle bodů 2.3, 2.8 a 2.9 přílohy č.1 k tomuto nařízení podle nejvyšší kategorie, která se vztahuje na příslušné tlakové zařízení a která je jiná než kategorie vztahující se na jakoukoli bezpečnostní výstroj,

    3. posouzení ochrany sestavy proti překročení přípustných provozních mezí podle bodů 2.10 a 3.2.3 přílohy č. 1 k tomuto nařízení se provádí z hlediska nejvyšší kategorie pro tlakové zařízení, které má být chráněno.

  6. Dokumentace a korespondence týkající se postupů posuzování shody musí být vypracována v jazyce (jazycích) členského státu Evropské unie, v němž je ustanovena notifikovaná osoba, nebo v jazyce, který je pro ni přijatelný.

§ 5

Evropské schválení pro materiály

  1. Evropské schválení pro materiály vydá jedna z notifikovaných osob, speciálně určená pro tento úkol, na základě žádosti jednoho výrobce či několika výrobců materiálů nebo zařízení. Notifikovaná osoba stanoví a provede nebo nechá provést příslušné inspekce a zkoušky typů materiálu za účelem certifikace jejich shody s odpovídajícími požadavky tohoto nařízení; v případě materiálů, jejichž bezpečné použití bylo uznáno před 29. listopadem 1999, vezme notifikovaná osoba při této certifikaci shody v úvahu existující údaje.

  2. Před vydáním evropského schválení pro materiály uvědomí notifikovaná osoba členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“) tak, že jim zašle příslušné informace. Notifikovaná osoba vydá evropské schválení pro materiály, s přihlédnutím k případnému stanovisku výboru. 9

  3. Kopie evropského schválení pro materiály pro tlaková zařízení musí být zaslána členským státům Evropské unie, ostatním příslušným notifikovaným osobám a zahraničním notifikovaným osobám a Komisi, která zveřejňuje a aktualizuje seznam evropských schválení pro materiály v Úředním věstníku Evropské unie.

  4. Materiály používané pro výrobu tlakových zařízení, které jsou ve shodě s evropskými schváleními pro materiály, na něž byly uvedeny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, se považují za splňující základní požadavky uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

  5. Notifikovaná osoba nebo zahraniční notifikovaná osoba, která vydala evropské schválení pro materiály pro tlaková zařízení, odejme toto schválení, jestliže zjistí, že nemělo být vydáno, nebo jestliže se na tento typ materiálů vztahuje harmonizovaná norma. O každém odnětí schválení neprodleně uvědomí ostatní členské státy Evropské unie, příslušné notifikované osoby a zahraniční notifikované osoby a Komisi.

§ 6

Podmínky autorizace

  1. Při autorizaci právnických osob pro činnosti podle § 4 a 5 a při autorizaci subjektů pro plnění úkolů uvedených v bodech 3.1.2 a 3.1.3 přílohy č. 1 k tomuto nařízení (dále jen „uznané nezávislé organizace“) se uplatňují podmínky autorizace uvedené v příloze č. 4 k tomuto nařízení. Autorizované osoby a uznané nezávislé organizace, které splňují kritéria stanovená v příslušných harmonizovaných normách, se považují za vyhovující příslušným podmínkám.

  2. Autorizovaná osoba se postupem podle § 11 odst. 7 zákona stává notifikovanou osobou.

§ 7

Zkušebny uživatelů

  1. Uživatelé tlakových zařízení a sestav, kteří uplatňují jednotnou koncepci bezpečnosti, pokud se týče technických požadavků na návrh, výrobu, kontrolu, údržbu a použití tlakových zařízení a sestav (dále jen „skupina uživatelů“), mohou uvádět na trh a do provozu, a to pouze pro použití na vlastních pracovištích, tlaková zařízení a sestavy, u nichž byla posouzena shoda podle odstavců 2 až 4.

  2. Zkušebna musí být součástí skupiny uživatelů, musí působit pouze v rámci této skupiny uživatelů a musí splňovat podmínky autorizace podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení (dále jen „zkušebna uživatele“).

  3. Tlaková zařízení nebo sestavy, jejichž shoda byla posouzena zkušebnou uživatele, nesmí být opatřeny označením CE.

  4. Postupy posuzování shody používané zkušebnami uživatelů odpovídají postupům A1, C1, F a G, popsaným v příloze č. 3 k tomuto nařízení.

§ 8

Označení CE a jiné označování

  1. Označení CE, jehož grafickou podobu stanoví zvláštní právní předpis, 10 musí být doplněno identifikačním číslem notifikované osoby, která se zabývala dohledem ve fázi výroby.

  2. Označení CE se umisťuje viditelným, snadno čitelným a nesmazatelným způsobem ke každému tlakovému zařízení a ke každé sestavě, které jsou kompletní nebo jsou ve stadiu, jež umožňuje konečné posouzení, jak je uvedeno v bodu 3.2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

  3. Každé jednotlivé tlakové zařízení, které tvoří sestavu, není nutné opatřovat označením CE. Jednotlivá tlaková zařízení, která již nesou označení CE, pokud jsou zabudována do sestavy, ponesou toto označení i nadále.

  4. Označení CE na tlakových zařízeních nebo sestavách vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech právních předpisech, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Jestliže však jeden nebo několik právních předpisů po přechodnou dobu připouští, aby výrobce zvolil, kterými ustanoveními se bude řídit, pak označení CE vyjadřuje shodu pouze s těmi právními předpisy nebo jejich ustanoveními, které výrobce použil. V tomto případě musí být v dokumentaci, upozorněních nebo návodech, požadovaných dotyčnými právními předpisy a přiložených k příslušným výrobkům, uvedeny údaje o odpovídajících právních předpisech Evropských společenství nebo jejich ustanoveních, které výrobce použil.

  5. Tlaková zařízení nebo sestavy nesmějí být opatřeny označením, které by mohlo uvádět kohokoliv v omyl, pokud jde o označení CE. Tlakové zařízení a sestavy mohou být opatřeny jakýmkoliv jiným přípustným označením za předpokladu, že tím není zhoršena viditelnost a čitelnost označení CE.

  6. Na tlakovém zařízení nebo na štítku pevně k němu připojeném, popřípadě v dokumentaci nebo jiným vhodným způsobem, za předpokladu, že zůstanou po dostatečně dlouhou dobu čitelná, nebo v návodu k použití se dále uvádějí upozornění na nebezpečí a bezpečnostní pravidla podle bodů 3.3 a 3.4 přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Při uvádění tlakového zařízení na trh se tyto informace uvádějí v českém jazyce. Uvedení těchto údajů v jiných jazycích může být vyžadováno právními předpisy jiných členských států Evropské unie, ve kterých jsou zařízení nebo sestavy dodávány konečnému uživateli.

§ 9

Oznámení o uložení ochranných opatření

V případě, že bylo uloženo pro tlaková zařízení nebo sestavy ochranné opatření podle zvláštního právního předpisu, 11 v oznámení rozhodnutí o uložení ochranného opatření se uvede, zda byl nesoulad způsoben:

  1. nesplněním základních požadavků, jestliže tlakové zařízení nebo sestava neodpovídají technickým normám podle § 2 odst. 4,

  2. nesprávným použitím technických norem podle § 2 odst. 4,

  3. nedostatky v technických normách podle § 2 odst. 4,

  4. nedostatky v evropském schválení pro materiály na tlaková zařízení podle § 1 odst. 2 písm. i).

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 10

  1. Platné certifikáty nebo jiné dokumenty vydané na základě nařízení vlády č. 182/1999 Sb., ve znění nařízení vlády č. 290/2000 Sb., mohou být použity pro účely posuzování shody podle tohoto nařízení, pokud nebudou zrušeny za podmínek stanovených zákonem.

  2. Osoby pověřené k činnostem při posuzování shody podle nařízení vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění nařízení vlády č. 290/2000 Sb., se považují za osoby pověřené k činnostem podle tohoto nařízení.

§ 11

Ruší se:

  1. nařízení vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení,

  2. nařízení vlády č. 290/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení.

§ 12

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Předseda vlády:

PhDr. Špidla v. r.

Ministr průmyslu a obchodu:

Ing. Rusnok v. r.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 26/2003 Sb.

ZÁKLADNÍ POŽADAVKY

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

  1. Základní požadavky se na tlakové zařízení vztahují pouze tehdy, pokud se u tlakového zařízení příslušné nebezpečí vyskytuje při používání za podmínek, které může výrobce rozumně předvídat.

    Základní požadavky uvedené v této příloze pro tlaková zařízení se vztahují rovněž na sestavy, u kterých existuje obdobné nebezpečí.

  2. Výrobce analyzuje nebezpečí s cílem identifikace těch, která z důvodu tlaku přicházejí u jeho zařízení v úvahu; tlakové zařízení navrhne a vyrobí se zřetelem k této analýze.

  3. Základní požadavky se uplatňují způsobem, který bere v úvahu dosažený stav techniky a obvyklou praxi v době návrhu a výroby zařízení, a rovněž technická a ekonomická hlediska, která odpovídají vysokému stupni ochrany zdraví a bezpečnosti.

1. VŠEOBECNÉ POŽADAVKY

  1. 1.1. Tlakové zařízení musí být navrženo, vyrobeno a přezkoušeno, popřípadě vystrojeno a instalováno takovým způsobem, aby po jeho uvedení do provozu v souladu s předpisem výrobce nebo za rozumně předvídatelných podmínek byla zajištěna jeho bezpečnost.
  2. 1.2. Při výběru nejvhodnějšího řešení výrobce uplatňuje níže uvedené zásady v tomto pořadí:

    1. v přiměřeně dosažitelné míře vyloučit nebo omezit nebezpečí,

    2. uplatnit vhodná ochranná opatření proti nebezpečím, která nelze vyloučit,

    3. popřípadě informovat uživatele o zbývajícím nebezpečí a upozornit je na nutnost přijetí vhodných zvláštních opatření ke snížení nebezpečí během instalace anebo používání.

  3. 1.3. Je-li známa možnost nesprávného použití nebo ji lze rozumně předvídat, musí být tlakové zařízení navrženo tak, aby se nebezpečím, která z takového nesprávného použití plynou, zabránilo anebo, pokud to není možné, musí být uživatel před takovým způsobem použití tlakového zařízení vhodně varován.

2. NÁVRH

2.1. Všeobecně

Tlakové zařízení musí být správně navrženo s ohledem na všechny příslušné činitele, aby byla zajištěna bezpečnost zařízení po celou dobu jeho předpokládané životnosti.

Do návrhu tlakového zařízení je nutné uplatnit vhodné činitele bezpečnosti za použití komplexních metod, o kterých je známo, že vhodným způsobem počítají s přiměřenou mírou bezpečnosti vůči všem druhům poruchy, které přicházejí v úvahu.

2.2. Návrh zabezpečující náležitou pevnost

  1. 2.2.1 Tlakové zařízení musí být navrženo pro zatížení, které odpovídá jeho zamýšlenému použití a dalším rozumně předvídatelným provozním podmínkám. Je nutné vzít v úvahu následující činitele:

    1. vnitřní nebo vnější tlak,

    2. teplotu okolí a pracovní teplotu,

    3. statický tlak a hmotnost obsahu za provozních a zkušebních podmínek,

    4. zatížení dopravou, větrem, zemětřesením,

    5. reakční síly a momenty vyvozované podporami, upevněním, potrubím apod.,

    6. korozi a erozi, únavu apod.,

    7. rozklad nestabilních tekutin.

    Je nutné brát v úvahu různá zatížení, která mohou působit společně, se zřetelem k pravděpodobnosti jejich současného výskytu.

2.2.2 Návrh zabezpečující náležitou pevnost musí být založen:

  1. na výpočtové metodě podle bodu 2.2.3, v případě potřeby doplněné experimentální metodou podle bodů 2.2.4, nebo

  2. na experimentální metodě návrhu bez výpočtu pevnosti podle bodu 2.2.4, je-li součin nejvyššího dovoleného tlaku PS a objemu V menší než 6 000 bar.L nebo je-li součin PS.DN menší než 3 000 bar.

2.2.3 Výpočtová metoda

2.2.3.1 Odolnost vůči vnitřnímu tlaku a další hlediska zatížení

Dovolené namáhání u tlakových zařízení musí být omezeno s ohledem na druhy poruch, jejichž výskyt za provozních poměrů je možné rozumně předvídat. Proto je nutné použít takové součinitele bezpečnosti, které umožňují zcela vyloučit jakékoli nejistoty vyplývající z výroby, skutečných provozních podmínek, namáhání, výpočtových modelů, jakož i vlastností a chování materiálu.

Tyto výpočtové metody musí poskytovat dostačující míru bezpečnosti, podle okolnosti, v souladu s požadavky uvedenými v bodu 7.

Výše uvedené požadavky lze splnit použitím některé z následujících metod, podle vhodnosti, popřípadě jako doplňku k jiné metodě nebo v kombinaci s ní:

  1. návrh na základě vzorců,

  2. návrh na základě analýzy,

  3. návrh na základě lomové mechaniky.

2.2.3.2 Pevnost

K zajištění pevnosti příslušného tlakového zařízení musí být použity vhodné pevnostní výpočty.

  1. Výpočtový tlak nesmí být menší než nejvyšší dovolený tlak a musí brát v úvahu vliv hydrostatického a dynamického tlaku tekutiny a rozklad nestabilních tekutin. Je-li nádoba rozdělena na jednotlivé tlakové prostory, musí být přepážky mezi nimi navrženy s ohledem na nejvyšší možný tlak v určitém tlakovém prostoru v poměru k nejnižšímu možnému tlaku v sousedním tlakovém prostoru,

  2. výpočtová teplota musí být brána s příslušnou mírou bezpečnosti,

  3. návrh musí brát vhodným způsobem v úvahu všechny možné kombinace teploty a tlaku, které by se mohly vyskytnout za rozumně předvídatelných provozních podmínek zařízení,

  4. maximální hodnoty namáhání a koncentrace napětí musí být udrženy v bezpečných mezích,

  5. při výpočtu odolnosti vůči vnitřnímu tlaku musí být použity hodnoty, které odpovídají vlastnostem materiálu podle doložených údajů, s přihlédnutím k ustanovením uvedeným v bodu 4 a k příslušným součinitelům bezpečnosti. K materiálovým vlastnostem, které je podle okolností třeba brát v úvahu, patří:

    1. mez kluzu, respektive smluvní mez kluzu při 0,2 %, respektive 1,0 %, při výpočtové teplotě,

    2. pevnost v tahu,

    3. časově závislá pevnost, tj. pevnost při tečení,

    4. únavové hodnoty,

    5. Youngův modul (modul pružnosti),

    6. vhodný rozsah plastické deformace,

    7. vrubová houževnatost,

    8. lomová houževnatost,

  6. v případě svarových spojů je nutné aplikovat na materiálové vlastnosti vhodné součinitele hodnoty spoje, závislé například na druhu nedestruktivních zkoušek, na druhu spojovaných materiálů a na předpokládaných provozních podmínkách,

  7. návrh musí brát vhodným způsobem v úvahu všechny rozumně předvídatelné degradační mechanismy (např. korozi, tečení, únavu) odpovídající zamýšlenému použití zařízení. V návodech podle bodu 3.4 je třeba věnovat pozornost specifickým aspektům návrhu, které souvisejí s životností zařízení, jako například:

    1. v případě tečení: projektový počet hodin provozu při stanovené teplotě,

    2. v případě únavy: projektový počet cyklů při stanovené úrovni namáhání,

    3. v případě koroze: konstrukční přídavek na korozi.

2.2.3.3 Hlediska stability

Neumožňuje-li vypočtená tloušťka dosáhnout dostatečné stability konstrukce, je nutné učinit nezbytná opatření, která berou v úvahu rizika spojená s dopravou a manipulací.

2.2.4 Experimentální metoda provedení návrhu

Správnost návrhu zařízení jako celku nebo jeho částí může být ověřena vhodným programem zkoušek uskutečněným na reprezentativním vzorku zařízení nebo kategorie zařízení.

Program zkoušek musí být ještě před zahájením zkoušek zřetelně definován a uznán notifikovanou osobou, odpovědnou za postup posuzování shody návrhu, pokud takový existuje.

V programu musí být definovány zkušební podmínky a kritéria přijetí nebo zamítnutí. Před zkoušením musí být změřeny skutečné hodnoty základních rozměrů a vlastností materiálů, z nichž se zkoušené zařízení skládá.

Tam, kde to připadá v úvahu, musí být možnost sledovat během zkoušek kritické části tlakového zařízení pomocí vhodných přístrojů schopných zaznamenávat s dostatečnou přesností deformace a napětí.

Program zkoušek musí zahrnovat:

  1. tlakovou zkoušku, jejímž účelem je zkontrolovat, při tlaku s definovanou mírou bezpečnosti v poměru k nejvyššímu dovolenému tlaku, zda zařízení nevykazuje významné deformace nebo netěsnosti, které překračují stanovenou mez;

    zkušební tlak musí být stanoven na základě rozdílů mezi hodnotami geometrických a materiálových vlastností měřených za zkušebních podmínek a hodnotami použitými v návrhu zařízení; rovněž je nutno brát v úvahu rozdíly mezi zkušební a pracovní teplotou;

  2. pokud existuje riziko tečení nebo únavy, vhodné zkoušky vycházející z provozních podmínek, předepsaných pro zařízení, jako je např. doba provozu při předepsané teplotě, počet cyklů při předepsaných úrovních napětí;

  3. v případě potřeby doplňkové zkoušky pro další činitele uvedené v bodu 2.2.1, jako je koroze, vnější škodlivé účinky apod.

2.3. Ustanovení k zabezpečení bezpečné manipulace a provozu

Předepsaný způsob provozu tlakového zařízení musí vylučovat jakékoliv rozumně předvídatelné nebezpečí v provozu zařízení. Tam, kde to připadá v úvahu, musí být zvláštní pozornost věnována:

  1. uzávěrům a otvorům,

  2. nebezpečným odfukům z pojistných armatur,

  3. zařízením, která brání fyzickému vstupu, pokud je v zařízení tlak nebo vakuum,

  4. povrchové teplotě s ohledem na předpokládané použití,

  5. rozkladu nestabilních tekutin.

Zejména tlaková zařízení vybavená vstupním otvorem musí být opatřena automatickým nebo ručně ovládaným zařízením, pomocí něhož uživatel snadno zjistí, zda je možné otvor bez nebezpečí otevřít. Mimoto v případě rychlouzávěru musí být tlakové zařízení opatřeno zařízením, jež zabrání jeho otevření, pokud tlak nebo teplota tekutiny představují nebezpečí.

2.4. Prostředky přezkoušení

  1. Tlakové zařízení musí být navrženo a vyrobeno tak, aby bylo možné uskutečnit všechna nezbytná přezkoušení k zajištění bezpečnosti.

  2. Tam, kde to je nezbytné pro zabezpečení trvalé bezpečnosti zařízení, musí být k dispozici prostředky umožňující přezkoušet vnitřní stav zařízení, jako jsou vstupní otvory dovolující fyzický přístup do vnitřku tlakového zařízení tak, aby bylo možné příslušné prohlídky provádět bezpečně a ergonomicky.

  3. Lze použít i jiné prostředky k zajištění bezpečných podmínek provozu tlakového zařízení:

    1. je-li tlakové zařízení příliš malé pro fyzický přístup do vnitřku zařízení,

    2. jestliže otevření tlakového zařízení by nepříznivě ovlivnilo jeho obsah,

    3. je-li prokázáno, že obsažená látka nepůsobí škodlivě na materiál, z něhož je tlakové zařízení vyrobeno, a nelze rozumně předpokládat jakékoli jiné degradační mechanismy.

2.5. Prostředky odvodnění a odvzdušnění

Tam, kde to je nutné, musí být k dispozici vhodné prostředky umožňující odvodnění a odvzdušnění tlakového zařízení:

  1. aby se zabránilo nepříznivým účinkům, jako je vodní ráz, zborcení vlivem vakua, koroze a nekontrolované chemické reakce. Je nutné vzít v úvahu všechna stadia provozu a zkoušení, zejména u tlakových zkoušek,

  2. aby bylo možné bezpečným způsobem provádět čištění, kontrolu a údržbu.

2.6. Koroze a jiné chemické účinky

Tam, kde to je nutné, musí být navrženy přídavky k zesílení tloušťky stěny nebo ochrana proti korozi nebo jiným chemickým účinkům, s patřičným zřetelem k zamýšlenému a rozumně předvídatelnému použití.

2.7. Opotřebení

Pokud může dojít ke značné erozi nebo otěru, musí být učiněna taková opatření, která:

  1. sníží tyto účinky na co nejmenší míru vhodným řešením návrhu, např. zvětšením tloušťky materiálu nebo použitím výstelky či přeplátování,

  2. umožní výměnu součástí, které jsou nejvíce postiženy,

  3. v návodech podle bodu 3.4 upozorní na opatření k zajištění trvale bezpečného používání.

2.8. Sestavy

Sestavy musí být navrženy tak, aby:

  1. společně sestavované konstrukční díly byly pro daný účel vhodné a spolehlivé,

  2. všechny konstrukční díly byly správně začleněny a vhodným způsobem smontovány.

2.9. Plnění a vypouštění

Tam, kde to připadá v úvahu, musí být tlakové zařízení navrženo a vybaveno příslušenstvím nebo musí být učiněna opatření pro jeho instalaci, aby bylo zajištěno bezpečné plnění a vypouštění tlakového zařízení, zejména se zřetelem k nebezpečím, jakým je:

  1. při plnění:

    1. přeplnění nebo překročení tlaku, zejména s ohledem na plnící poměr a na tlak par při odpovídající teplotě,

    2. nestabilita tlakového zařízení;

  2. při vypouštění: nekontrolovaný únik tekutiny pod tlakem;

  3. při plnění nebo vypouštění: nebezpečná spojení a porušení spojení.

2.10. Ochrana proti překročení dovolených mezí tlakových zařízení

Jestliže by za rozumně předvídatelných podmínek mohlo dojít k překročení dovolených mezí, musí být tlakové zařízení vybaveno vhodným ochranným zařízením nebo musí být učiněna opatření pro jeho instalaci, pokud se nepředpokládá ochrana jiným ochranným zařízením v rámci sestavy.

Vhodné ochranné zařízení nebo kombinaci takových zařízení je nutné navrhnout se zřetelem ke specifickým vlastnostem příslušného tlakového zařízení nebo sestavy.

Za vhodná ochranná zařízení a jejich kombinace se považují:

  1. bezpečnostní výstroj podle § 1 odst. 2 písm. a) bodu 3,

  2. popřípadě vhodná kontrolní zařízení, jako jsou indikátory nebo výstražná zařízení, která umožňují, aby byl automaticky nebo manuálně proveden vhodný zásah, pomocí něhož se tlakové zařízení udrží v dovolených mezích.

2.11. Bezpečnostní výstroj

2.11.1 Bezpečnostní výstroj musí:

  1. být navržena a vyrobena tak, aby byla spolehlivá a vhodná pro svou předpokládanou funkci, popřípadě s ohledem na požadavky údržby a zkoušení těchto zařízení,

  2. být oproštěna od jiných funkcí kromě případů, kdy těmito dalšími funkcemi nemůže být ovlivněna její bezpečnostní funkce,

  3. vyhovovat příslušným zásadám návrhu, aby byla zajištěna vhodná a spolehlivá ochrana. K těmto zásadám patří zejména zabezpečení funkce proti poruchám zálohování bezpečnostní výstroje, různost jejího provedení a automatická diagnóza vlastní funkčnosti.

2.11.2 Zařízeni omezující tlak

Tato zařízení musí být navržena tak, aby nedocházelo k trvalému překračování nejvyššího dovoleného tlaku PS; případné krátkodobé zvýšení tlaku při zapůsobení bezpečnostní výstroje je však přípustné, pokud k němu dojde za podmínek stanovených v bodu 7.3.

2.11.3 Zařízení na kontrolu teploty

Tato zařízení musí mít z bezpečnostních důvodů vhodnou dobu prodlevy v souladu s měřicí funkcí.

2.12. Vnější požár

Tam, kde to je nutné, musí být tlakové zařízení navrženo a popřípadě vybaveno vhodným příslušenstvím nebo musí být učiněna opatření pro jeho instalaci, aby splňovalo požadavky na omezení škod v případě vnějšího požáru, s patřičným zřetelem k zamýšlenému použití tlakového zařízení.

3. VÝROBA

3.1. Výrobní postupy

Výrobce zajišťuje opatření, která byla přijata ve stadiu návrhu, s použitím vhodných metod a odpovídajících postupů, zejména se zřetelem k níže uvedeným okolnostem.

3.1.1 Výroba konstrukčních dílů

Při výrobě součástí (např. při tváření a přípravě svarových ploch) nesmí docházet ke vzniku vad a trhlin nebo ke změnám mechanických vlastností, které by mohly ohrozit bezpečnost tlakového zařízení.

3.1.2 Nerozebíratelné spoje

Nerozebíratelné spoje a přilehlé oblasti musí být prosté jakýchkoli povrchových nebo vnitřních vad, které by mohly ohrozit bezpečnost zařízení.

Vlastnosti nerozebíratelných spojů musí odpovídat nejnižším hodnotám předepsaným pro materiály, které jsou spojovány, pokud nebyly při pevnostním výpočtu úmyslně vzaty v úvahu hodnoty jiných příslušných vlastností.

U tlakového zařízení musí být nerozebíratelné spoje konstrukčních dílů, které přispívají k odolnosti vůči tlaku zařízení, i konstrukčních dílů, jež jsou k němu přímo připojeny, provedeny příslušně kvalifikovanými pracovníky s použitím vhodných pracovních postupů.

U tlakových zařízení kategorií II, III a IV musí být pracovní postupy a příslušní pracovníci odsouhlaseni notifikovanou osobou nebo uznanou nezávislou organizací podle § 6.

Pro účely tohoto odsouhlasení musí notifikovaná osoba nebo uznaná nezávislá organizace podle § 6 provést přezkoumání a zkoušky, uvedené v normách podle § 2 odst. 4, nebo rovnocenné přezkoumání a zkoušky, anebo je musí dát provést.

3.1.3 Nedestruktivní zkoušky

Nedestruktivní zkoušky nerozebíratelných spojů tlakových zařízení musí být provedeny kvalifikovanými pracovníky. U tlakových zařízení kategorií III a IV musí být tito pracovníci odsouhlaseni uznanou nezávislou organizací podle § 6.

3.1.4 Tepelné zpracování

Tam, kde je nebezpečí, že výrobní postup změní vlastnosti materiálu v rozsahu, který by mohl ohrozit bezpečnost tlakového zařízení, musí být ve vhodném stadiu výroby provedeno přiměřené tepelné zpracování.

3.1.5 Identifikovatelnost

Je nutné zavést a dodržovat vhodné postupy umožňující identifikaci materiálů částí tlakového zařízení, které přispívají k jeho odolnosti proti tlaku, uplatňované vhodnými prostředky, od přejímání materiálů přes výrobu až po konečnou zkoušku vyrobeného tlakového zařízení.

3.2. Konečné posouzení

Tlakové zařízení musí být podrobeno níže popsanému konečnému posouzení.

3.2.1. Konečná zkouška

Tlakové zařízení se podrobuje konečné zkoušce, při níž se na základě vizuální prohlídky a kontroly průvodní dokumentace zhodnotí dodržení požadavků tohoto nařízení vlády. Přitom lze přihlédnout i ke zkouškám provedeným během výroby. Pokud je to nezbytné z bezpečnostních důvodů, musí být konečná zkouška provedena zevnitř i zvnějšku každé části zařízení, v případě potřeby ještě v průběhu výroby (např. tam, kde již není možná prohlídka během konečné zkoušky).

3.2.2 Tlaková zkouška

Součástí konečného posouzení tlakového zařízení musí být zkouška odolnosti vůči tlaku, která má za normálních okolností podobu zkoušky hydraulickým tlakem při tlaku minimálně rovném, pokud to připadá v úvahu, hodnotě stanovené v bodu 7.4.

U sériově vyráběných tlakových zařízení kategorie I může být tato zkouška provedena na statistickém základě.

Tam, kde je zkouška hydraulickým tlakem nevhodná nebo neproveditelná, mohou být provedeny jiné rovnocenné zkoušky. V případě jiných zkoušek, než je zkouška hydraulickým tlakem, je nutné před jejich provedením uskutečnit doplňková opatření, jako jsou nedestruktivní zkoušky nebo jiné rovnocenné metody.

3.2.3 Kontrola bezpečnostní výstroje

U sestav musí konečné posouzení zahrnovat rovněž kontrolu bezpečnostní výstroje k ověření plné shody s požadavky podle bodu 2.10.

3.3. Označování a opatřování štítkem

  1. 3.3.1. Kromě označení CE podle § 8 musí být uvedeny tyto informace:

    1. u všech tlakových zařízení:

      1. název a adresa či jiný způsob identifikace výrobce,

      2. rok výroby,

      3. identifikace tlakového zařízení podle jeho povahy, např. typ, série nebo identifikace výrobní dávky a výrobní číslo,

      4. základní nejvyšší nebo nejnižší pracovní meze;

    2. v závislosti na typu tlakového zařízení další informace nezbytné pro bezpečnou instalaci, provoz či použití, popřípadě pro údržbu a pravidelné prohlídky, jako například:

      1. objem V tlakového zařízení v L (litrech),

      2. jmenovitá světlost potrubí DN,

      3. použitý zkušební tlak PT v barech s uvedením data zkoušky,

      4. nastavený tlak bezpečnostní výstroje v barech,

      5. výkon tlakového zařízení v kW,

      6. napájecí napětí ve V (voltech),

      7. předpokládané použití,

      8. plnící poměr v kg/L,

      9. největší hmotnost obsahu v kg,

      10. hmotnost prázdného zařízení v kg,

      11. skupina tekutiny;

    3. tam, kde to je nutné, výstrahy připevněné k tlakovému zařízení upozorňující na nesprávné použití, ke kterému by podle zkušeností mohlo dojít. Textové informace k výstrahám musí být v češtině.

  2. 3.3.2. Označení CE a požadované informace musí být uvedeny na tlakovém zařízení nebo na štítku pevně k němu připojeném, až na následující výjimky:

    1. kde to přichází v úvahu, může být použita vhodná dokumentace, aby se předešlo opakovanému označování jednotlivých konstrukčních dílů, jako jsou potrubní části, určených pro tutéž sestavu. Týká se to označení CE podle § 8 a dalšího označení a nápisů na štítku podle této přílohy;

    2. je-li tlakové zařízení příliš malé, jako je např. výstroj, mohou být informace podle bodu 3.3.1 písm. b) uvedeny na štítku připevněném k tlakovému zařízení;

    3. údaje o náplni a výstrahy podle bodu 3.3.1 písm. c) mohou být uvedeny na štítku nebo jiným vhodným způsobem, za předpokladu, že zůstanou po dostatečně dlouhou dobu čitelné.

3.4. Návody k používání

  1. Je-li tlakové zařízení uváděno na trh, musí být k němu, pokud to připadá v úvahu, připojen návod pro uživatele obsahující všechny nezbytné informace vztahující se k bezpečnosti a týkající se:

    1. instalace včetně montáže jednotlivých částí tlakového zařízení,

    2. uvádění do provozu,

    3. použití,

    4. údržby včetně kontrol a zkoušek prováděných uživatelem,

  2. návod musí obsahovat informace připojené k tlakovému zařízení podle bodu 3.3, s výjimkou identifikace série, popřípadě musí být provázen technickou dokumentací, výkresy a schématy, nezbytnými k plnému pochopení tohoto návodu,

  3. popřípadě musí návod též upozorňovat na nebezpečí vyplývající z nesprávného použití podle bodu 1.3 a zvláštních okolností návrhu podle bodu 2.2.3.

4. MATERIÁLY

Materiály použité k výrobě tlakového zařízení musí být vhodné pro toto použití po celou dobu předpokládané životnosti.

Přídavné materiály pro svařování a jiné spojovací materiály musí vhodným způsobem vyhovovat pouze příslušným požadavkům uvedeným v bodech 4.1, 4.2, písm. a), a v prvním odstavci bodu 4.3, a to jak samostatně, tak ve spojené konstrukci.

4.1. Materiály součástí vystavených tlaku:

  1. musí mít vhodné vlastnosti za všech provozních podmínek, které lze rozumně předvídat, a za všech zkušebních podmínek a zejména mají být dostatečně tažné a houževnaté. Pokud to přichází v úvahu, musí vlastnosti materiálů vyhovovat požadavkům uvedeným v bodu 7.5. Tam, kde to je nutné, je třeba zvláště věnovat náležitou péči volbě materiálu, aby se předešlo vzniku křehkého lomu; pokud je ze zvláštních důvodů třeba použít křehký materiál, musí být přijata příslušná opatření;

  2. musí být dostatečně chemicky odolné v prostředí tekutiny obsažené v tlakovém zařízení; chemické a fyzikální vlastnosti nezbytné pro bezpečnost provozu nesmí být během předpokládané životnosti zařízení významně ovlivněny;

  3. nesmí být významně ovlivněny stárnutím;

  4. musí být vhodné pro předpokládané technologické postupy;

  5. musí být voleny tak, aby se při vzájemném spojování různých materiálů zabránilo významným nežádoucím účinkům.

4.2.

  1. Výrobce tlakového zařízení musí vhodným způsobem definovat hodnoty potřebné pro pevnostní výpočty podle bodu 2.2.3, jakož i základní vlastnosti materiálů a jejich zpracování podle bodu 4.1;

  2. výrobce musí ve své technické dokumentaci poskytnout údaje týkající se shody se specifikacemi materiálů podle tohoto nařízení vlády jedním z následujících způsobů:

    1. použitím materiálů, které jsou v souladu s normami podle § 2 odst. 4,

    2. použitím materiálů, na které se vztahuje materiálové osvědčení nebo evropské schválení pro materiály podle § 5, nebo

    3. specifickým ohodnocením materiálu,

  3. u tlakových zařízení kategorií III a IV musí specifické ohodnocení podle bodu 4.2 písm. b) bodu 3 provést notifikovaná osoba příslušná pro postupy posuzování shody u tlakových zařízení.

4.3.

Výrobce zařízení musí učinit vhodná opatření, aby zajistil, že je použitý materiál v souladu se specifikovanými požadavky. Zejména musí být pro všechny materiály k dispozici dokumentace připravená jejich výrobcem a potvrzující shodu se specifikací.

U hlavních součástí vystavených tlaku v zařízeních kategorií II, III a IV musí mít tato dokumentace formu certifikátu o zvláštní kontrole výrobku.

Má-li výrobce materiálu zaveden vhodný systém zabezpečení jakosti, ověřený notifikovanou osobou a podrobený zvláštnímu zhodnocení pro oblast materiálů, považují se osvědčení vydaná tímto výrobcem za potvrzení shody s příslušnými požadavky tohoto bodu.

SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA TLAKOVÁ ZAŘÍZENÍ

Kromě příslušných požadavků stanovených v bodech 1 až 4 se na tlaková zařízení uvedená v bodech 5 a 6 vztahují následující požadavky.

5. TLAKOVÁ ZAŘÍZENÍ VYSTAVENÁ PŮSOBENÍ PLAMENE NEBO JINAK OHŘÍVANÁ S NEBEZPEČÍM PŘEHŘÁTÍ PODLE § 2 odst. 2

5.1. Tato tlaková zařízení zahrnují:

  1. parní a horkovodní generátory podle § 2 odst. 2 písm. b), jako jsou plamenem vytápěné parní a horkovodní kotle, přehříváky a přihříváky, kotle na odpadní teplo, kotle spaloven odpadů, elektrické kotle vytápěné elektrodami nebo s ponorným topením, tlakové hrnce, společně s jejich výstrojí, popřípadě s jejich systémy pro úpravu napájecí vody a pro dodávku paliva,

  2. zařízení pro technologické ohřevy, jiná než zařízení na výrobu páry a horké vody, odpovídající § 2 odst. 3 písm. a), jako jsou ohříváky pro chemické a jiné podobné procesy a tlaková zařízení na zpracování potravin.

5.2. Tato tlaková zařízení musí být vypočtena, navržena a vyrobena tak, aby se vyloučilo nebo na nejmenší míru snížilo nebezpečí podstatné ztráty odolnosti vůči tlaku v důsledku přehřátí. Zejména musí být tam, kde to připadá v úvahu, zajištěno, aby:

  1. byly k dispozici vhodné prostředky ochrany k udržení provozních parametrů, např. omezení přívodu či odvodu tepla, popřípadě udržení hladiny tekutiny, aby bylo vyloučeno jakékoli nebezpečí místního i celkového přehřátí,

  2. pokud je to požadováno, byla k dispozici místa odběru vzorků umožňující vyhodnotit vlastnosti tekutiny, aby byla vyloučena nebezpečí spojená se vznikem usazenin a koroze, popřípadě usazenin nebo koroze,

  3. byla učiněna vhodná opatření k vyloučení nebezpečí poškození vlivem usazenin,

  4. byla k dispozici vhodná zařízení umožňující bezpečný odvod zbytkového tepla po odstavení,

  5. byla učiněna opatření bránící hromadění zápalných směsí hořlavých látek a vzduchu nebo zpětnému prošlehnutí plamene.

6. POTRUBÍ PODLE § 2 odst. 2 písm. c)

Návrh a provedení musí zabezpečovat, aby:

  1. nebezpečí přetížení v důsledku nepřípustné vůle nebo nadměrných sil vznikajících např. na přírubách, spojích, vlnovcích nebo hadicích bylo vhodným způsobem regulováno například pomocí podpor, výztuh, ukotvení, vyrovnání polohy a předpětí závěsů;

  2. tam, kde je možnost, že uvnitř potrubí pro plyny dojde ke kondenzaci, byly k dispozici prostředky pro odvodnění a odstranění usazenin z níže položených oblastí zařízení, aby se zabránilo poškození vlivem vodních rázů nebo koroze;

  3. byla patřičně vzata v úvahu možnost poškození vlivem turbulence a vzniku vírů; zároveň platí ustanovení příslušných částí bodu 2.7;

  4. byla patřičně vzata v úvahu možnost nebezpečí únavy vlivem vibrací v potrubí;

  5. tam, kde potrubí obsahuje tekutiny skupiny 1, byly k dispozici vhodné prostředky a zařízení k odstavení těch odběrových potrubí, jejichž velikost představuje značné nebezpečí;

  6. bylo na nejmenší míru sníženo nebezpečí náhodného výtoku; místa odběru musí být na straně zařízení zřetelně označena údajem o obsažené tekutině;

  7. poloha a trasa podzemního potrubí byla vyznačena přinejmenším v technické dokumentaci k usnadnění bezpečného provádění údržby, kontroly a oprav.

7. SPECIFICKÉ KVANTITATIVNÍ POŽADAVKY NA NĚKTERÁ TLAKOVÁ ZAŘÍZENÍ

Níže uvedená ustanovení platí jako obecné pravidlo. Pokud nejsou uplatňována, včetně případů, kdy nejsou specificky uvedeny materiály a nejsou aplikovány normy podle § 2 odst. 4, výrobce prokazuje, že byla učiněna vhodná opatření k dosažení rovnocenné celkové úrovně bezpečnosti.

7.1. Dovolené namáhání

7.1.1 Značky

ReT, mez kluzu, označuje hodnotu při výpočtové teplotě:

  1. horní meze kluzu materiálu, který vykazuje horní a dolní mez kluzu,

  2. smluvní mez kluzu 1,0 % u austenitických ocelí a nelegovaného hliníku,

  3. smluvní mez kluzu 0,2 % v jiných případech.

Rm20 označuje nejnižší hodnotu meze pevnosti v tahu při 20 °C.

Rmt označuje mez pevnosti v tahu při výpočtové teplotě.

7.1.2 Celkové dovolené membránové napětí při převážně statickém zatížení a při teplotách mimo rozsah, v němž dochází k významnému tečení, nesmí překročit menší z níže uvedených hodnot, v závislosti na druhu použitého materiálu:

  1. v případě feritické oceli, včetně normalizované (normalizované válcované) oceli, s výjimkou jemnozrnné oceli a speciálně zušlechtěné oceli: 2/3 ReT a 5/12 Rm20 ;

  2. v případě austenitické oceli:

    1. je-li její tažnost větší než 30 %: 2/3 ReT, nebo alternativně,

    2. je-li její tažnost větší než 35 %: 5/6 ReT a 1/3 Rmt ;

  3. v případě nelegované nebo nízkolegované oceli na odlitky: 10/19 ReT a 1/3 Rm20 ;

  4. v případě hliníku: 2/3 ReT ;

  5. v případě nevytvrzených slitin hliníku: 2/3 ReT a 5/12 Rm20.

7.2. Součinitel hodnoty spoje

U svarových spojů nesmí součinitel hodnoty spoje překročit následující hodnoty:

  1. u zařízení podrobených destruktivním a nedestruktivním zkouškám, které potvrzují, že celá skupina svarů nevykazuje žádné významné vady: 1,

  2. u zařízení podrobovaných namátkovým nedestruktivním zkouškám: 0,85,

  3. u zařízení, která nejsou podrobována nedestruktivním zkouškám (s výjimkou vizuální kontroly): 0,7.

Tam, kde to připadá v úvahu, je nutné vzít v úvahu též druh napětí, jakož i mechanické a technologické vlastnosti spoje.

7.3. Zařízení omezující tlak, zejména u tlakových nádob

Krátkodobé zvýšení tlaku podle bodu 2.11.2 nesmí přesáhnout 10 % hodnoty nejvyššího dovoleného tlaku.

7.4. Hydraulický zkušební tlak

U tlakových zařízení nesmí být hydraulický zkušební tlak podle bodu 3.2.2 menší než větší z níže uvedených hodnot:

  1. tlak odpovídající maximálnímu zatížení, kterému smí být tlakové zařízení vystaveno za provozu se zřetelem k nejvyššímu dovolenému tlaku a nejvyšší dovolené teplotě tlakového zařízení, násobený koeficientem 1,25 nebo

  2. nejvyšší dovolený tlak násobený koeficientem 1,43.

7.5. Materiálové vlastnosti

Pokud podle jiných kritérií nejsou požadovány jiné hodnoty, které je nutné brát v úvahu, považuje se ocel za dostatečně tažnou, aby vyhověla požadavkům uvedeným v bodu 4.1, písmenu a), jestliže při tahové zkoušce prováděné normalizovaným postupem není její hodnota tažnosti menší než 14 % a její nárazová práce při zkoušce rázem v ohybu měřená na zkušební tyči s V vrubem podle mezinárodní normy ISO není menší než 27 J při teplotě, která není větší než 20 °C, avšak není vyšší než nejnižší předpokládaná dovolená teplota.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 26/2003 Sb.

GRAFY POSUZOVÁNÍ SHODY

  1. Odkazy na kategorie postupů posuzování shody v grafech jsou následující:

    Pro kategorii I:

    vnitřní kontrola výroby (postup posuzování shody A).

    Pro kategorii II:

    vnitřní kontrola výroby s dohledem nad konečným posouzením (postup posuzování shody A1), zabezpečování jakosti výroby (postup posuzování shody D1), nebo

    zabezpečování jakosti výrobků (postup posuzování shody E1).

    Pro kategorii III:

    ES přezkoušení návrhu a zabezpečování jakosti výroby (postupy posuzování shody B1 + D),

    ES přezkoušení návrhu a ověřování jakosti výrobků (postupy posuzování shody B1 + F),

    ES přezkoušení typu a zabezpečování jakosti výrobků (postupy posuzování shody B + E),

    ES přezkoušení typu a shoda s typem (postupy posuzování shody B + C1), nebo

    komplexní zabezpečování jakosti (postup posuzování shody H).

    Pro kategorii IV:

    ES přezkoušení typu a zabezpečování jakosti výroby (postupy posuzování shody B + D),

    ES přezkoušení typu a ověřování výrobků (postupy posuzování shody B + F),

    ověřování celku (postup posuzování shody G), nebo

    komplexní zabezpečování jakosti s ES přezkoušením návrhu a zvláštním dohledem nad konečným posouzením (postup posuzování shody H1).

  2. Bezpečnostní výstroj podle § 1 odst. 2 písm. a) bodu 3 a uvedená v § 2 odst. 2 písm. d) je zařazena v kategorii IV. Výjimečně však může být bezpečnostní výstroj vyrobená pro zvláštní zařízení zařazena do stejné kategorie jako zařízení, které chrání.

  3. Tlaková výstroj podle § 1 odst. 2 písm. a) bodu 4 a uvedená v § 2 odst. 2 písm. d) je zařazena podle,

    1. nejvyššího dovoleného tlaku PS,

    2. objemu V nebo

    3. jmenovité světlosti DN podle okolností skupiny tekutin, pro které je určena,

    přičemž pro zařazení do kategorie posuzování shody se použije příslušný graf pro nádoby nebo potrubí.

    Pokud se podle písmene b) bere v úvahu jak objem, tak jmenovitá světlost, musí být tlaková výstroj zařazena do vyšší kategorie.

  4. V následujících grafech pro posuzování shody vyznačuje oddělovací čára horní mez pro nižší kategorii.

Nádoby podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 1 podbodu 1.1.:

Graf I

Výjimkou jsou nádoby určené pro nestabilní plyny a náležející podle grafu 1 do kategorie I nebo II, které musí být zařazeny do kategorie III.

Nádoby podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 1 podbodu 1.2.

Graf 2

Výjimkou jsou přenosné hasicí přístroje a láhve k dýchacím přístrojům, které musí být zařazeny nejméně do kategorie III.

Nádoby podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 2 podbodu 2.1.

Graf 3

Nádoby podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 2 podbodu 2.2.

Graf 4

Výjimkou jsou sestavy určené pro výrobu teplé vody podle § 2 odst. 3 písm. b), které se podrobí buď ES přezkoušení návrhu (postup posuzování shody B1) s ohledem na shodu se základními požadavky podle bodů 2.10, 2.11 a 3.4 a bodu 5 písm. a) a bodu 5.2 písm. d) přílohy č. 1, nebo komplexnímu zabezpečování jakosti (postup posuzování shody H).

Tlaková zařízení podle § 2 odst. 2 písm. b)

Graf 5

Výjimku tvoří konstrukční návrh tlakových hrnců, který se podrobí postupu posuzování shody rovnocennému alespoň jednomu z postupů posuzování shody kategorie III.

Potrubí podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 1 podbodu 1.1.

Graf 6

Výjimkou je potrubí určené pro nestabilní plyny a patřící do kategorie I nebo II, které se zařadí do kategorie III.

Potrubí podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 1 podbodu 1.2.

Graf 7

Výjimkou je potrubí obsahující tekutiny o teplotách vyšších než 350 °C a patřící podle grafu 7 do kategorie II, které se zařadí do kategorie III.

Potrubí podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 2 podbodu 2.1.

Graf 8

Potrubí podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 2 podbodu 2.2.

Graf 9

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 26/2003 Sb.

POSTUPY POSUZOVÁNÍ SHODY

Ustanovení pro tlaková zařízení podle této přílohy platí také pro sestavy.

1. VNITŘNÍ KONTROLA VÝROBY
(POSTUP POSUZOVÁNÍ SHODY A)

  1. Vnitřní kontrola výroby je postup, kdy výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce, který plní povinnosti stanovené v bodu 2, zabezpečuje a vydává prohlášení, že tlaková zařízení splňují ustanovení tohoto nařízení, která se na ně vztahují. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce opatří každé tlakové zařízení označením CE a vystavuje písemné ES prohlášení o shodě.

  2. Výrobce vypracuje technickou dokumentaci podle bodu 3 a bud’ on, nebo jeho zplnomocněný zástupce tuto dokumentaci uchová po dobu nejméně deseti let po vyrobení posledního tlakového zařízení daného typu, aby byla dostupná příslušným národním orgánům pro inspekční účely kontroly. Pokud ani výrobce, ani jeho zplnomocněný zástupce nejsou usazení v členském státě Evropské unie, připadá povinnost uchovávat technickou dokumentaci v dostupném stavu osobě, která uvádí tlakové zařízení na trh.

  3. Technická dokumentace umožňuje posuzování shody tlakového zařízení s požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují. Technická dokumentace musí v míře nezbytné pro takové posouzení zahrnovat návrh, výrobu a funkci tlakového zařízení a musí obsahovat:

    1. všeobecný popis tlakového zařízení,

    2. koncepční návrh a výrobní výkresy a plány konstrukčních dílů, podsestav, schémata zapojení a podobně,

    3. popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení zmíněných výkresů, schémat a funkce tlakového zařízení,

    4. seznam norem podle § 2 odst. 4, které jsou použity celé nebo zčásti, a popis řešení přijatých ke splnění základních požadavků, pokud normy podle § 2 odst. 4 nebyly použity,

    5. výsledky provedených pevnostních výpočtů, provedených přezkoušení a podobně,

    6. protokoly o zkouškách.

  4. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce uchovává kopii prohlášení o shodě spolu s technickou dokumentací.

  5. Výrobce učiní všechna nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval soulad vyráběného tlakového zařízení s technickou dokumentací podle bodu 2 a s ustanoveními tohoto nařízení, která se na ně vztahují.

2. VNITŘNÍ KONTROLA VÝROBY S DOHLEDEM NAD KONEČNÝM POSOUZENÍM (POSTUP POSUZOVÁNÍ SHODY A1)

Vedle požadavků postupu posuzování shody A výrobce provádí konečné posouzení a jeho provádění je pod dohledem neohlášených návštěv notifikované osoby.

Při těchto návštěvách notifikovaná osoba:

  1. se přesvědčí, zda výrobce skutečně provádí konečné posouzení v souladu s bodem 3.2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení;

  2. odebere vzorky tlakových zařízení z výrobních nebo skladových prostor ke kontrole.

Notifikovaná osoba posoudí počet tlakových zařízení ve vzorku a stanoví, zda je nezbytné provést nebo dát provést konečné posouzení všech nebo části tlakových zařízení ve vzorku.

V případech, kdy jedno nebo více tlakových zařízení nevyhovuje, notifikovaná osoba učiní vhodná opatření. Notifikovaná osoba zajistí, aby jejím identifikačním číslem výrobce označil každé tlakové zařízení.

3. ES PŘEZKOUŠENÍ TYPU
(POSTUP POSUZOVÁNÍ SHODY B)

  1. Přezkoušení typu je postup, kdy notifikovaná osoba zkouší a osvědčuje, že vzorek tlakového zařízení, které má být vyráběno, splňuje ustanovení tohoto nařízení, která se na ně vztahují.

  2. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce poskytuje notifikované osobě pro ES přezkoušení typu:

    1. identifikační údaje o výrobci (u fyzické osoby jméno a příjmení a trvalý pobyt nebo místo podnikání, u právnické osoby název nebo obchodní firmu a její sídlo) nebo identifikační údaje (u fyzické osoby jméno a příjmení a trvalý pobyt nebo místo podnikání, u právnické osoby název nebo obchodní firmu a její sídlo) o zplnomocněném zástupci,

    2. písemné prohlášení, že smlouva o ES přezkoušení typu nebyla sjednána s jinou notifikovanou osobou,

    3. technickou dokumentaci podle bodu 3,

    4. vzorek tlakového zařízení reprezentující zamýšlenou výrobu (dále jen „typ“).

    Notifikovaná osoba může požadovat další vzorky tohoto typu, jestliže je to nutné k provedení zkušebního programu.

    Typ může zahrnovat více modifikací tlakového zařízení za předpokladu, že rozdíly mezi jednotlivými modifikacemi neovlivňují úroveň bezpečnosti.

  3. Technická dokumentace umožňuje posouzení shody tlakového zařízení s požadavky tohoto nařízení, které se na ně vztahují. Zahrnuje návrh, výrobu a funkci tlakového zařízení a obsahuje:

    1. všeobecný popis typu,

    2. koncepční návrh a výrobní výkresy a plány konstrukčních dílů, podsestav, schémata zapojení a podobně,

    3. popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení zmíněných výkresů, schémat a funkce tlakového zařízení,

    4. seznam norem podle § 2 odst. 4, které jsou použity celé nebo zčásti, a popis řešení přijatých ke splnění základních požadavků, pokud normy podle § 2 odst. 4 nebyly použity,

    5. výsledky provedených pevnostních výpočtů, provedených přezkoušení a podobně,

    6. protokoly o zkouškách, informace o zkouškách předpokládaných v rámci výroby,

    7. informace o kvalifikaci nebo schválení pracovníků podle požadavků bodů 3.1.2 a 3.1.3 přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

  4. Notifikovaná osoba

    1. 4.1. Prověří technickou dokumentaci, ověří, zda typ byl vyroben ve shodě s technickou dokumentací a určí díly, které byly navrženy v souladu s ustanoveními norem podle § 2 odst. 4, a rovněž díly, které byly navrženy, aniž byla aplikována ustanovení norem podle § 2 odst. 4.

      Notifikovaná osoba zejména:

      1. prověří technickou dokumentaci z hlediska návrhu a výrobních postupů,

      2. posoudí použité materiály, pokud neodpovídají normám podle § 2 odst. 4 nebo evropskému schválení pro materiály pro tlaková zařízení, a zkontroluje certifikáty dle bodu 4.3 přílohy č. 1 k…

Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
          Nahrávám...