5.2.11 Aktuální informace k novele zákona č. 22/1997 Sb., o technických
požadavcích na výrobky
Dr. Ing. Rostislav Suchánek a
kolektiv
Směrnice 2009/48/ES
Důvodem pro předložení návrhu zákona je implementace směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček (dále jen
„směrnice 2009/48/ES“).
Cílem úpravy je dosažení souladu právních předpisů ČR a EU. Při
nepřijetí příslušného zákona by vznikl nesoulad v právní úpravě technických
požadavků na hračky mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské
unie. Mohla být ČR vystavena riziku postihů pro neplnění povinností na základě
Smlouvy o fungování Evropské unie, ale také nebezpečí oprávněného bránění v
pohybu českých hraček po vnitřním trhu Evropské unie a EHP, protože by tyto
hračky neplnily požadavky harmonizačních právních předpisů. V důsledku toho by
nebyla zajištěna dostatečná úroveň ochrany zdraví a životního prostředí. Rovněž
by byla výrazně snížena konkurenceschopnost českých výrobců na vnitřním trhu
EU.
Odmítnutí směrnice 2009/48/ES
Odmítnutím implementování obsahu směrnice 2009/48/ES by došlo k
porušování směrnicí stanovených povinností, což by dotčeným subjektům přinášelo
neodůvodnitelné problémy. Česká republika by se vystavila riziku zahájení
řízení pro neplnění povinností na základě čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské
unie.
Platná právní úprava je obsažena v nařízení vlády č. 19/2003 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na hračky, ve znění nařízení vlády č. 340/2008 Sb. (dále jen
„nařízení vlády č. 19/2003 Sb.“), které je
prováděcím předpisem k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
22/1997 Sb.“). Zmíněné nařízení je transpozicí směrnice Rady
88/378/EHS, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se
bezpečnosti hraček, ve znění směrnice Rady 93/68/ES.
Směrnice 88/378/EHS byla přijata v rámci budování jednotného
vnitřního trhu. Jejím cílem bylo sjednotit bezpečnostní předpisy v rámci ES a
tím odstranit překážky v obchodu a uvádění výrobků na trh. Dále měla zajistit
dostatečnou úroveň ochrany před nebezpečím, které mohou hračky představovat pro
spotřebitele, zejména děti. Tomuto pojetí odpovídá i nařízení vlády č. 19/2003 Sb.
Technický pokrok, ke kterému dochází v posledních letech stejně tak
jako v jiných oborech, mění konstrukci nových druhů hraček vytváří i nová,
dříve neznámá rizika.
Vznikla tedy nutnost vnitrostátní úpravu technických požadavků na
hračky revidovat, aby byly v souladu se směrnicí 2009/48/ES a aby byla nadále
zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, kterými jsou především děti,
kterým jsou hračky určeny.
Nový legislativní rámec
Je třeba upozornit na to, že směrnice 2009/48/ES je první ze směrnic
přijímaných podle tzv. nového legislativního rámce (Nařízení Evropského
parlamentu a Rady č. 765/2008 kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor
nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, rozhodnutí Evropského parlamentu
a Rady č. 768/2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh). Očekává se
přijetí dalších směrnic, jakož i rozsáhlá novelizace směrnic stávajících, které
se týkají i dalších výrobků patřících do harmonizované sféry požadavkům tohoto
nového legislativního rámce. Navržené změny v zákoně č. 22/1997 Sb. tedy nejsou
jednorázové a budou plně využitelné i v budoucnosti.
Zachování současného právního stavu tedy nebylo z uvedených důvodů
možné. Navíc právní úpravy v oblasti technických požadavků na hračky vychází ze
směrnice 88/378/EHS, která byla zrušena a nahrazena směrnicí 2009/48/ES.
Implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES do právního řádu
ČR byla nutností.
Přesto, že většinu ustanovení směrnice 2009/48/ES bylo možné
implementovat prostřednictvím nařízení vlády, kterým se stanoví technické
požadavky na bezpečnost hraček, pro úpravu nových oblastí v nařízení vlády je
nutné, aby zákon č. 22/1997 Sb., který je
nařízením prováděn, obsahoval i další náležitosti.
Navrhovanou novelou zákona č. 22/1997 Sb. by se uvedla
právní úprava technických požadavků na hračky do plného souladu s předpisy
Evropské unie, tedy směrnicí 2009/48/ES a současně s nařízením č.
765/2008/ES.
Novinky
Směrnice například nově zavádí právní instituty jako jsou
pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci nebo možnost orgánu dozoru dát
autorizované osobě podnět k přezkumu jí vydaného certifikátu, ukládá nové druhy
povinností jednotlivým hospodářským subjektům jakož i notifikovaným osobám.
Jejich implementaci je nutné provést přímo na úrovni zákona nikoli prováděcího
právního předpisu.
Směrnice stanoví přesné požadavky, od nichž se členské státy při
implementaci nemohou odchýlit. Tím je zaručeno dosažení souladu v rámci
jednotného vnitřního trhu.
Vydání NV
Návrh obsahuje oproti platnému znění zákona č. 22/1997 Sb. zmocnění k
vydání nařízení vlády zejména v těchto oblastech:
-
založení nové informační povinnosti autorizovaných osob,
-
zakotvení nové povinnosti výrobce, dovozce a distributora
přijímat nápravná opatření u výrobků nesplňujících požadavky zákona, které již
uvedli nebo dodali na trh, ve spojení se zavedením informační povinnosti těchto
hospodářských subjektů,
-
zavedení povinnosti výrobce a dovozce vést evidenci stížností a
provádět šetření nevyhovujících stanovených výrobků a jejich stažení z
oběhu,
-
rozšíření povinnosti pro výrobce, dovozce a distributory
předcházet šíření stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona,
ve spojení se zavedením informační povinnosti,
-
zavedení nové povinnosti výrobce, dovozce, distributore a
zplnomocněného zástupce uchovávat údaje potřebné k identifikaci všech
hospodářských subjektů, které mu předali stanovený výrobek nebo kterým předali
stanovený výrobek,
-
zakotvení nové povinnosti dovozce a distributora zajistit
náležité skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují soulad stanoveného
výrobku s požadavky zákona, v době, kdy je tento subjekt odpovědný za shodu
výrobku s těmito požadavky.
Institutu pozastavení účinnosti
Dále návrh zákona obsahuje zavedení institutu pozastavení účinnosti
rozhodnutí o autorizaci, rozšíření výčtu správních deliktů o neplnění nově
stanovených povinností, možnost orgánu dozoru dát autorizované osobě podnět k
přezkumu jí vydaného certifikátu a další.
Hlavním přínosem implementace směrnice 2009/48/ES je udržení
bezpečnosti hraček na trhu na minimální úrovni stanovené předpisy Evropské
unie, tj. odstranění hraček nízké kvality nebo nebezpečných hraček z trhu.
Dojde tak k podstatnému snížení rizika poškození zdraví (zejména dětí) a
životního prostředí a vzniku výdajů s tím spojených. Dlouhodobý trend směrem k
větší bezpečnosti bude posílen legislativou a technickými normami zaměřenými na
bezpečnost.
Posílení konkurenceschopnosti českých výrobců
Významným přínosem z hlediska podnikatelského prostředí bude udržení
a zároveň i posílení konkurenceschopnosti českých výrobců a dovozců hraček při
obchodování jak s ostatními členskými státy EU, tak s třetími zeměmi. V případě
nepřizpůsobení se požadavkům nové směrnice by se jejich výrobky mohly stát v
rámci vnitřního trhu v podstatě neobchodovatelnými z důvodu neplnění
harmonizovaných technických požadavků. Efektivního fungování trhu lze dosáhnout
pouze tehdy, pokud se technické požadavky na daný výrobek nebudou mezi
zúčastněnými státy výrazně lišit.
Implementace nových ustanovení směrnic
Současné znění zákona č. 22/1997 Sb. neobsahuje
některé novinky zaváděné směrnicí 2009/48/ES. Cílem nové právní úpravy tak musí
být implementace nových ustanovení směrnice a tím, kromě nutné harmonizace,
dosáhnout optimální úrovně bezpečnosti hraček a konkurenceschopnosti jejich
výrobců a dovozců. Prioritou nové právní úpravy je společenský zájem
spočívající ve zvýšené bezpečnosti vyráběného a nabízeného produktu a zároveň
udržení přehlednosti a jednotnosti v právním řádu ČR.
Současně navrhované nařízení vlády, kterým se stanoví technické
požadavky na bezpečnost hraček, provádí plnou implementaci směrnice 2009/48/ES
a uvádí tak technické požadavky na bezpečnost hraček v ČR do souladu s právní
úpravou EU. Tím nejen že zajišťuje vysokou úroveň ochrany zdraví a životního
prostředí, ale zároveň podporuje konkurenceschopnost výrobců hraček a inovace v
oboru.
Odpovídající postup
Ve spojení se zmíněným nařízením vlády je tak možné v ČR realizovat
všechny odpovídající postupy, které se v EU vztahují k problematice technických
požadavků na hračky.
V případě neplnění stanovených povinností má kontrolní orgán (orgán
dozoru – Česká obchodní inspekce) oprávnění k postupu ve smyslu znění vybraných
ustanovení zákona o technických požadavcích na
výrobky.
Předkládaný návrh je v plném souladu s ústavním pořádkem České
republiky, zejména s čl. 2 Listiny základních práv a svobod (Státní moc lze
uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který
zákon stanoví) a s čl. 4 odst. 1 (Povinnosti mohou být ukládány toliko na
základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod).
Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami,
jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o fungování Evropské unie a
Smlouvy o Evropské unii, a též respektuje závazky vyplývající z členství České
republiky v mezinárodních organizacích. Předložený návrh zákona implementuje
směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/48/ES, o bezpečnosti hraček. Je
tedy v plném souladu s právem Evropské unie. Návrh nejde nad rámec požadavků
stanovených výše uvedenou směrnicí.
Úpravy definic a pojmů v novele zákona č. 22/1997 Sb. o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů implementací obsahu směrnice Evropského parlamentu a Rady
2009/48/ES o bezpečnosti hraček
Článek I.
§ 2 písm. b) a
g)
Úprava definice pojmu uvedení na trh, resp. dodání na trh je
nezbytná v zájmu plné slučitelnosti pojmů uvedení na trh, resp. dodání na trh
se směrnicí 2009/48/ES. Definice uvedení na trh v novém upraveném znění
koresponduje také s definicí stejného institutu v přímo aplikovatelném předpisu
Evropské unie, tj. nařízení č. 765/2008, které má vzhledem k nově přijímaným
směrnicím Evropské unie postavení obecního právního předpisu. Do zákonné
definice je doplňován i aspekt „v rámci obchodní činnosti“. Pojem obchodní
činnost je potřeba odlišovat od pojmu podnikatelská činnost. Obchodní činnost
je užší, je jen jednou ze součástí podnikatelské činnosti. Definice je zároveň
upravena i pro formulační stránce. Zákon č. 22/1997 Sb. totiž definuje
uvedení na trh jako okamžik, tj. určitý časový moment. Naproti tomu
unijní právo (a směrnice 2009/48/ES v tomto není výjimkou) vždy definuje
uvedení na trh jako předání, tj. právní či faktický úkon. Jelikož je v
souladu s výše zmíněnou směrnicí pojem uvedení na trh definován prostřednictvím
pojmu dodání na trh (uvedení výrobku na trh je vlastně jeho první dodání na
trh), vypouští se nadbytečná definice dodání na trh z § 2 písm. g).
§ 2 písm. d)
Podle směrnice 2009/48/ES se za výrobce považují i jiné subjekty,
než jakým odpovídá definice v zákoně. Proto je nutné tuto definici výrobce
rozšířit. Je ovšem nežádoucí, aby byla definice rozšířena i pro účely jiných
nařízení vlády, provádějících zákon č. 22/1997 Sb., tj. nařízení
starších, jejíchž režim neodpovídá tzv. novému legislativnímu rámci v technické
harmonizaci. Proto byl zvolen stejný postup jako v předchozích obdobných
případech. Zákon obsahuje výslovné rozšíření definice s tím, že toto rozšíření
se uplatní jen stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády.
Do definice je dále v souladu se směrnicí 2009/48/ES doplňována „ochranná
známka“ jako další z možných identifikátorů výrobce. Tato ochranná známka musí
ovšem identifikovat výrobce jednoznačně.
§ 2 písm. e)
Definice dovozce se upravuje dle čl. 3 bodu 5 směrnice 2009/48/ES.
Směrnice považuje za dovozce fyzickou nebo právnickou osobu usazenou ve
Společenství, která uvádí na trh Společenství hračku ze třetí země. Původní
definice zákona č. 22/1997 Sb. neodpovídala
tomuto vymezení a byla značně širší – jednalo se o jakoukoliv osobu, a to i tu,
která nebyla usazena v členském státu Evropské unie, nebo dokonce o osobu,
která uvedení výrobku na trh Evropské unie i jen zprostředkovala. Tento
nesoulad bylo třeba náležitě odstranit. Úprava neovlivní právní úpravu ve
„starších“ nařízeních vlády případně jejich soulad s právem Evropské unie.
§ 2 písm. j)
Do zákona se v souladu s čl. 3 bod 7 nově doplňuje obecná definice
hospodářských subjektů. Hospodářským subjektem se rozumí výrobce, dovozce,
distributor a zplnomocněný zástupce.
§ 7 odst. 7 písm. b) a § 11 odst. 5 a 6
K opatřením pro případ, že autorizovaná osoba neplní stanovené
povinnosti, se v souladu s čl. 33 směrnice 2009/48/ES nově zavádí do zákona č. 22/1997 Sb. možnost
pozastavit účinnosti rozhodnutí o autorizaci. Úřad pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví tak, při zohlednění závažnost porušení
povinnosti, zvolí další vhodný postup – buď pozastaví účinnost rozhodnutí o
autorizaci, nebo rozhodnutí změní nebo zruší. Samozřejmě ke změně nebo zrušení
rozhodnutí o autorizaci by měl Úřad přistoupit jen v krajných případech, kdy
nelze předpokládat, že by nesoulad mohl být odstraněn ve stanovené lhůtě nebo v
případech velice závažného porušení povinností autorizované osoby. Jak již bylo
zmiňováno, v případě pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci, Úřad
stanoví lhůtu pro zjednání nápravy, teprve pokud ji autorizovaná osoba
nezjedná, přistoupí ke změně či zrušení rozhodnutí o autorizaci.
§ 11 odst. 1 a
4
V souladu s čl. 30 směrnice 2009/48/ES se doplňují do odstavce 1 součásti žádosti o autorizaci.
Ze zákona byla dále odstraněna možnost Úřadu stanovit v rozhodnutí o autorizaci
další podmínky nad rámec stanovený zákonem a příslušným prováděcím právním
předpisem. Toto oprávnění Úřadu odporovalo směrnici 2009/48/ES. V návaznosti na
tuto změnu byl náležitě upraven i odstavec 4.
§ 11 odst.
7
Nově se v souladu se směrnicí 2009/48/ES zavádí i povinnost
autorizované osoby v případě změny, pozastavení nebo zrušení rozhodnutí o
autorizaci, předložit Úřadu na základě žádosti nebo právně relevantní
skutečnosti veškeré dokumenty, týkající se posuzování shody prováděné touto
osobou. Toto ustanovení má za cíl zajistit, aby byly různé dokumenty a
informace související s provedeným posouzením shody dohledatelné pro účely
jiných autorizovaných osob, příslušných orgánů dozoru popřípadě jiných subjektů
a orgánů, i po ukončení předmětné činnosti autorizované osoby.
§ 11 odst.
9
Článek 31 směrnice stanoví, v porovnání s dosavad přijímanými
směrnicemi, poněkud odlišný postup oznamování subjektů posuzování shodu
(později notifikovaných osob) Evropské komisi a ostatním členským státům
Evropské unie. Nejpodstatnější změna spočívá v tom, že autorizovaná osoba se
stává notifikovanou osobou nově nikoliv oznámením, ale až uplynutím stanovené
lhůty a to za předpokladu, že v této lhůtě ani Komise ani žádný z členských
států Evropské unie nevznese námitky vůči jeho oznámení (notifikaci). Tuto
změnu bylo nezbytné zohlednit i ve stávajícím znění zákona. Vyjasněny byly i
pochybnosti o tom, ve kterém momentu může subjekt již vykonávat činnosti
notifikované osoby.
§ 11a odst. 2
písm. c)
Seznam povinností autorizovaných osob v rozsahu stanoveném nařízením
vlády se rozšiřuje o povinnost vyzvat výrobce k přijetí nápravných opatření
podle čl. 35 odst. 3 a 4 směrnice 2009/48/ES, a o informační povinnosti vůči
Úřadu podle čl. 36 směrnice 2009/48/ES. Pokud jde o první z výše uvedených
povinností, ta reguluje postup autorizované osoby vůči výrobci v případě, že
autorizovaná osoba zjistí, že výrobky, které výrobce vyrábí nesplňují požadavky
příslušných technických předpisů. Autorizovaná osoba je nově povinna nejdříve
vyzvat výrobce k přijetí nápravných opatření, a to předtím než zruší nebo změní
vydaný certifikát nebo jiný dokument podle § 11a odst. 3. V § 11a odst. 2 písm. c) bod 1 je
předpokládána povinnost autorizované osoby za určitých podmínek vydat
certifikát nebo jiný dokument. Příkladem „jiného dokumentu“ dle tohoto
ustanovení je například „zpráva potvrzující soulad technické dokumentace s
požadavky nařízení vlády“, zavedena nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky výrobky z hlediska emisí hluku.
§ 11a odst.
4
V návaznosti na bod 19 se autorizované osobě ukládá povinnost
reagovat na podnět orgánu dozoru.
§ 13 odst.
1
Do ustanovení odstavce 1 se doplňuje nová
povinnost dovozce informovat výrobce a příslušný orgán dozoru v případě, že se
domnívá nebo má i jen důvod se domnívat, že výrobek, který hodlá uvést na trh
nesplňuje technické požadavky specifikované v konkrétním nařízení vlády a navíc
ohrožuje zdraví osob.
§ 13 odst.
2
Tato slova byly do zákona doplněna jednak vzhledem k zvýšení důrazu
na povinnosti jednotlivých hospodářských subjektů a jejich řádné a efektivní
vynucování ze strany nově přijímaných směrnic, jednak z důvodu právní jistoty,
resp. odstranění pochybností, které se vyskytly v aplikační praxi dozorového
orgánu. Jde o to jasně a jednoznačně stanovit, že toto ustanovení se nevztahuje
jen na označení CE nebo jiné označení shody, pro něž se v průběhu aplikační
praxe ustálil souhrnný pojem stanovená označení, ale o veškerá označení, která
jsou vyžadována nařízením vlády, vydaným k provedení zákona. U problematiky
hraček je to patrné například u označení věkové hranice dětí, pro něž je hračka
určena.
§ 13 odst.
8
V případě, že je výrobcem neusazeným v členském státě Evropské unie
uveden na evropský trh stanovený výrobek, neexistuje zde dovozce ve smyslu
zákona a výrobce po uvedení na trh neplní další své povinnosti, je povinen
zajistit plnění těchto povinností (předkládaní dokumentů a informací potřebných
k prokázání shody výrobku, spolupráce s příslušným orgánem, přijímání
nápravných opatření v případě zjištění, že dodal na trh nevyhovující výrobek)
distributor. Změna tohoto ustanovení je nezbytná právě kvůli zajištění přechodu
zmíněných povinností na distributora nebo další osoby v dodavatelském řetězci.
Distributor totiž neuvádí, nýbrž dodává výrobky na trh.
Na druhé straně, pokud se jedná o výrobce usazeného v členském státě
Evropské unie, ten musí tyto další povinnosti výrobce plnit, a to vedle
distributora; nemůže se zprostit povinnosti s odvoláním, že tato přešla na
distributora.
§ 13 odst.
9
Distributor má zde (obdobně jako výrobce a dovozce) zakotvenou
povinnost postupovat s řádnou péči, zejména ověřovat zda je výrobek označen v
souladu se zákonem a prováděcími předpisy, zda jsou k němu přiloženy požadované
doklady a bezpečnostní informace, zda je výrobek opatřen kontaktními údaji
výrobce, případně dovozce a zda neexistuje jakýkoliv zjevný důvod domnívat se,
že výrobek nesplňuje technické požadavky příslušných právních předpisů. Do
ustanovení odstavce 1 se dále doplňuje nová
povinnost distributora informovat výrobce, dovozce a příslušný orgán dozoru v
případě, že se domnívá nebo má i jen důvod se domnívat, že výrobek, který mu
byl dodán a který hodlá dodat na trh nesplňuje technické požadavky
specifikované v konkrétním nařízení vlády a navíc ohrožuje zdraví osob.
§ 13 odst. 10
až 13
Ustanovení odstavce 11 v souladu s čl. 4 odst.
8, čl. 6 odst. 7 a čl. 7 odst. 4 směrnice 2009/48/ES ukládá povinnost přijmout
nezbytná opatření u výrobků, které již byly uvedeny nebo dodány na trh, a to
pouze u výrobků stanovených příslušným nařízením vlády (např. u hraček).
Povinnosti představují určitou formu „dozoru“ hospodářských subjektů nad
„vlastními“ výrobky, které uvádějí nebo dodávají, případně uvedli nebo dodali
na trh. Často jsou právě výrobci, dovozci a distributoři ti první, kteří se
dovědí o nebezpečnosti nebo nevyhovujícím stavu výrobků. Oni sami by proto měly
co nejdříve přijímat opatření k odstranění tohoto nežádoucího stavu, a to ještě
před tím, než se o něm dozví příslušný orgán dozoru a uloží jim povinnost tak
učinit. Druhá věta tohoto ustanovení k výše zmíněné povinnosti podle věty první
připojuje i informační povinnost vůči orgánu dozoru.
Ochrana zdraví a bezpečnost osob
Nově se zavádí povinnost výrobců a dovozců u výrobků stanovených
nařízením vlády přijímat opatření za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti osob.
Mezi tato opatření patří například provádění zkoušek výrobků nebo vedení
evidencí nevyhovujících výrobků, v souladu s čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 6
směrnice 2009/48/ES. Tato povinnost má preventivní charakter a kromě toho
taktéž napomáhá příslušnému orgánu dozoru při výkonu dozorové činnosti.
Identifikace subjektů
Další povinnost ukládá, u výrobků stanovených nařízením vlády (např.
u hraček), vyjmenovaným hospodářským subjektům uchovávat údaje potřebné k
identifikaci všech hospodářských subjektů, které jim předali stanovený výrobek.
Tato povinnost má zajistit možnost zpětné vysledovatelnosti nevyhovujícího
výrobku a jeho původce. Povinnosti hospodářských subjektů uchovávat tyto údaje
odpovídá oprávnění příslušného orgánu dozoru vyžádat si zmíněné údaje, a to dle
zákona o kontrole nebo podle zvláštních právních předpisů (například zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní
inspekci, ve znění pozdějších předpisů).
Skladovací a přepravní podmínky
Poslední ze zde uvedených povinností je povinnost dovozců a
distributorů zajistit náležité skladovací a přepravní podmínky, které
neohrožují soulad stanoveného výrobku s požadavky zákona, v době, kdy je
subjekt odpovědný za shodu výrobku s těmito požadavky, tj. u dovozce, od
momentu, kdy obdržel stanovený výrobek do okamžiku, kdy výrobek uvedl na trh a
u distributora, od momentu, kdy obdržel stanovený výrobek do okamžiku, kdy
výrobek dodal na trh neboli poskytl koncovým uživatelům nebo dalším
hospodářským subjektům.
§ 18 odst.
3
V souladu s čl. 41 odst. 2 a 3 směrnice 2009/48/ES toto ustanovení
upravuje oprávnění orgánu dozoru nad trhem dávat podněty autorizované osobě k
přezkoumaní certifikátu, případně, při splnění stanovených podmínek, uložit
zrušení certifikátu. Institut je zaváděn s cílem poskytnout orgánu dozoru větší
možnost jednat v případě hraček, na něž se vztahuje certifikát. Myšleno je také
na situace, kdy je nebezpečná hračka na základě činnosti orgánu dozoru stažena
z trhu nebo z oběhu, ale příslušný certifikát, vztahující se na tuto hračku je
pořád v platnosti. Potřeba zakotvení tohoto institutu tedy nevychází jen z
nutnosti transponovat směrnici 2009/48/ES, ale také z aplikační praxe.
§ 19a odst. 2,
4 a 5 písm. d), § 19b odst. 4
Úprava správních deliktů se rozšiřuje o porušení povinností nově
stanovených v bodech 10, 14, 17 a 18. Tyto nové správní delikty bude v prvním
stupni projednávat orgán dozoru.
§ 22
Vzhledem k rozšíření počtu zmocnění k vydání nařízení vlády v textu
zákona se doplňuje v zájmu přehlednosti a úplnosti i toto ustanovení.
Článek II.
Datum nabytí účinnosti je stanoveno v souladu s článkem 54 směrnice
2009/48/ES. Členským státům je zde uložena povinnost používat příslušné právní
předpisy od 20. července 2011.
Přehled změn novely zákona č. 22/1997 Sb. o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů implementací obsahu směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček
§ 2
Základní pojmy
- b)
uvedením výrobku na trh
okamžik, kdy je výrobek na trhu
Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k
předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé
převedena vlastnická práva první dodání výrobku na trh v rámci
obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku
nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo
spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za
uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní
potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k
opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s
právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda
nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento
technický předpis vztahuje, - d)
výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v
případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí,
zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který
hodlá uvést na trh pod svým jménem popřípadě ochrannou známkou; za výrobce
se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje
také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který
může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky,
- e)
dovozcem ten, kdo osoba usazená v členském státě Evropské
unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie
nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje, - g)
distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na
trh
; dodáním výrobku na trh je každé další jeho předání nebo převod po
jeho uvedení na trh (dále jen „distribuce“). - j) hospodářským subjektem výrobce, dovozce, distributor a
zplnomocněný zástupce.
§ 7
Informační povinnosti
(7) b) osoby pověřené podle § 11 k činnostem při posuzování shody
podle nařízení vlády přejímajících právo Evropských společenství, změny, pozastavení a zrušení tohoto pověření.
§ 8
zrušen
§
11
Autorizace
(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické
osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování
činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným
použitím, a vymezených v technických předpisech (dále jen „autorizovaná
osoba“). Autorizaci pro činnost podle tohoto zákona uděluje ve vymezeném
rozsahu Úřad rozhodnutím na základě žádosti, která musí být doložena doklady o
plnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem a nařízeními vlády. Úřad v rozhodnutí o autorizaci vymezí jeho rozsah a stanoví podmínky
pro dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich
činnosti. V případě žádosti o autorizaci k posuzování shody u
výrobků stanovených nařízením vlády je součástí žádosti popis postupů a dalších
činností při posuzování shody. Úřad zajišťuje dodržování jednotného postupu
autorizovaných osob při jejich činnosti.
(4) Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení
tohoto zákona a nařízení vlády a podmínky uvedené v rozhodnutí o
autorizaci. Pověření zaměstnanci Úřadu a jím přizvané osoby jsou
oprávněni vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení
dokumentace související s činností autorizované osoby. Při vyžadování informací
a dokumentace k provedení kontroly Úřad nebo jím přizvané osoby nemohou
požadovat poskytnutí informací a dokumentů, které již Úřad nebo přizvané osoby
obdržely při provádění předchozích kontrol v souvislosti s provedením
autorizace, nedošlo-li ke změně jejich obsahu. Nejde-li o výjimku podle věty
třetí, jsou zaměstnanci autorizované osoby povinni na žádost dokumentaci
předložit.
(5) Neplní-li autorizovaná osoba povinnosti nebo podmínky
stanovené v tomto zákoně nebo v nařízeních vlády a v rozhodnutí o autorizaci,
změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci
zanikne-li potřeba existence autorizované osoby nebo pokud o to autorizovaná
osoba požádá, Úřad rozhodnutí o autorizaci změní nebo zruší.
(5) Neplní-li autorizovaná osoba povinnosti stanovené v tomto
zákoně nebo na jeho základě, změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo
vydáno rozhodnutí o autorizaci, zanikne-li potřeba existence autorizované osoby
nebo pokud o to autorizovaná osoba požádá, Úřad rozhodne o
-
pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci,
-
změně rozhodnutí o autorizaci, nebo
-
zrušení rozhodnutí o autorizaci.
(6) V rozhodnutí o pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci
podle odstavce 5 písm. a) stanoví Úřad lhůtu pro zjednání nápravy. Zjedná-li
autorizovaná osoba nápravu, sdělí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu Úřadu.
Shledá-li Úřad zjednání nápravy za dostačující, zruší rozhodnutí o pozastavení
účinnosti rozhodnutí o autorizaci. Jestliže autorizovaná osoba ve stanovené
lhůtě nezjedná nápravu, rozhodne Úřad o změně či zrušení rozhodnutí o
autorizaci.
(6) (8) Autorizace, jejich rozsah a změny se
zveřejňují oznámením ve Věstníku Úřadu.
(7) (9) Autorizované osoby se
oznámením podle § 7 odst. 7 písm. b) stávají
notifikovanými osobami. Autorizované osoby se stávají
notifikovanými osobami oznámením podle § 7 odst. 7 písm. b) nebo v
případech stanovených nařízením vlády uplynutím stanovené lhůty od oznámení,
pokud Evropská komise nebo ostatní členské státy Evropské unie v této lhůtě
nevznesly námitky proti tomuto oznámení, a mohou vykonávat činnost notifikované
osoby ode dne doručení sdělení Úřadu, že byly notifikovány.
(8) (10) Pokud tak vyplývá z mezinárodní
smlouvy, mohou plnit úkoly autorizovaných osob též zahraniční osoby oznámené v
rámci této smlouvy, o kterých Úřad zveřejní informaci ve Věstníku Úřadu s
vymezením rozsahu jejich činností při posuzování shody výrobků.
§
11a
Autorizované osoby
- c)
v rozsahu stanoveném nařízeními vlády -
vydávat na základě technických zjištění certifikáty
nebo jiné dokumenty, jejichž platnost mohou omezit, popřípadě
pozastavit,
-
poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů
včetně souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí nebo zrušení
certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu všem věcně příslušným notifikovaným
osobám, popřípadě dalším osobám,
- c) v případech a v rozsahu stanoveném nařízením vlády
-
vydat certifikát nebo jiný dokument, jestliže bylo
provedením příslušného postupu posouzení shody prokázáno, že výrobek splňuje
technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády podle § 12 odst. 1 písm. b);
platnost tohoto certifikátu nebo jiného dokumentu mohou autorizované osoby
omezit, popřípadě pozastavit,
-
vyzvat výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření,
pokud autorizovaná osoba v průběhu posouzení shody nebo následně zjistí, že
výrobky nesplňují technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády
podle § 12 odst. 1 písm.
b),
-
poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně
souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí, změně nebo zrušení
certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu, příslušnému orgánu dozoru,
notifikovaným nebo dalším osobám, jejichž činnosti se uvedené dokumenty
týkají,
-
informovat Úřad o všech žádostech orgánů dozoru
týkajících se činností posuzování shody,
-
informovat Úřad na vyžádání o jimi provedených činnostech
posuzování shody a o jakýchkoli jiných provedených činnostech, včetně
přeshraničních činností a zadávání subdodávek.
§
13
nadpis vypuštěn
(1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na
trh nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, mohou být tyto výrobky uvedeny do
provozu, jen splňují-li technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b) a
po posouzení shody postupem posuzování shody stanoveným podle § 12 odst. 3, a jsou-li splněny
podmínky uvedené v odstavci 2.
(2) Stanovený výrobek, má-li být uveden na trh, popřípadě do
provozu, musí nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády
opatřen stanoveným označením, dalšími označeními, a pokud tak stanoví
nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o shodě
nebo jiný dokument.
(8) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti stanoví nařízení vlády, může v
rozsahu stanoveném nařízením vlády plnit též zplnomocněný zástupce. Pokud tyto
osoby uvedené povinnosti neplní, je povinna zajistit jejich plnění osoba, která
jako poslední uvádí dodává stanovený výrobek na trh.
(9) Distributor je povinen jednat tak, aby zabránil
distribuci stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona,
zejména výrobků, které nejsou opatřeny stanoveným označením.
(10) Výrobce nebo dovozce činí u výrobků stanovených nařízením
vlády a s ohledem na jejich povahu a rizika, která tyto výrobky představují,
opatření za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti osob.
(11) Výrobce, dovozce nebo distributor, který se domnívá nebo má
důvod se domnívat, že stanovený výrobek, který uvedl nebo dodal na trh,
nesplňuje požadavky tohoto zákona nebo nařízení vlády vydaného k jeho
provedení, je povinen u výrobků stanovených nařízením vlády činit nezbytná
opatření směřující k uvedení výrobku do souladu s těmito požadavky, stažení
výrobku z trhu nebo navrácení stanoveného výrobku, který již byl dodán
uživateli; pokud navíc stanovený výrobek ohrožuje zdraví, výrobce, dovozce nebo
distributor o tom neprodleně informuje příslušný orgán dozoru.
(12) Výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce
uchovává u výrobků stanovených nařízením vlády údaje potřebné k identifikaci
všech hospodářských subjektů, které mu předaly stanovený výrobek a kterým
předal stanovený výrobek.
(13) Dovozce nebo distributor zajistí u výrobků stanovených
nařízením vlády skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují soulad
stanoveného výrobku, který hodlá uvést nebo dodat na trh, s požadavky tohoto
zákona.
(10) (14) Jestliže výrobek splňuje podmínky
stanovené v § 12 a 13, nesmí být bráněno jeho uvedení na trh,
popřípadě do provozu, pokud z významných důvodů ochrany oprávněného zájmu
zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení
zvláštních právních předpisů.
§
13a
zrušen
§
18
Dozor
(3) Orgány dozoru mohou, mají-li důvodné pochybnosti, že
stanovený výrobek nesplňuje technické požadavky stanovené v příslušném nařízení
vlády podle § 12 odst. 1 písm. b),
dát autorizované osobě podnět, aby přezkoumala certifikát vydaný podle § 11a odst. 2 písm. c) bodu 1. V
případě, že se prokáže, že stanovený výrobek nesplňuje požadavky podle věty
první, orgány dozoru mohou uložit autorizované osobě, aby příslušný certifikát
odebrala.
§
19
Přestupky
(2) Autorizovaná osoba se dopustí správního deliktu tím, že nesplní
některou z povinností podle § 11 odst.
7 nebo § 11a odst. 2.
(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že jako
-
dovozce nesplní povinnost podle § 13 odst. 1 věta druhá,
-
distributor nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 9,
-
výrobce nebo dovozce nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 10,
-
výrobce, dovozce nebo distributor nesplní některou z
povinností podle § 13 odst. 11,
-
výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce
nesplní povinnost podle § 13 odst. 12, nebo
-
dovozce nebo distributor nesplní povinnost podle § 13 odst. 13.
(4) (5) Za správní delikt se uloží pokuta
do
- d) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 4.
§
19b
Společná ustanovení ke správním
deliktům
(4) Správní delikty podle § 19 odst. 1 písm. b) a c), § 19a odst. 1 písm. b),
c), d) a e) a § 19a odst. 2 v prvním stupni
projednává Úřad, správní delikty podle § 19 odst. 1 písm. a) a § 19a odst. 1 písm. a) a § 19a odst. 3 a 4 v prvním stupni
projednává orgán dozoru.
§
22
Zmocnění
Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), c), d), § 3 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 a 2, § 11 odst. 1, 2 a 9 , § 11a odst. 2, § 12 a 13, §
13 a § 18 odst. 3 .
PLATNÉ ZNĚNÍ
zákona č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů
Zákon č. 22/1997 Sb. o
technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění zákona č. 71/2000, zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 205/2002
Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 186/2006 Sb.,
zákona 229/2006 Sb., zákona č. 481/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 490/2009 Sb., zákona č. 155/2010
Sb. a zákona č. ./.. Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY A AKREDITACE
SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY
HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje
-
způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by
mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní
prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen „oprávněný zájem“),
-
práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují,
popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit
oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů
pro provoz výrobků,
-
práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto
zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo
se státním zkušebnictvím,
-
způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou
technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a
požadavků práva Evropských společenství.
(2) Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo
použitelný předpis Evropských společenství akreditaci subjektů posuzování shody (dále jen
„akreditace“).
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
-
výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak
získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh
jako nová nebo použitá,
-
uvedením výrobku na trh první dodání výrobku na trh v rámci
obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku
nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo
spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené
na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při
vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému
použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními
předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením
blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický
předpis vztahuje,
-
uvedením výrobku do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé
použit uživatelem v členských státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl
zhotoven; pokud tak stanoví nařízení vlády, je výrobek uveden do provozu v
okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut. Pokud je výrobek
uveden do provozu na pracovišti, uživatelem se rozumí zaměstnavatel,
-
výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v
případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí,
zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který
hodlá uvést na trh pod svým jménem popřípadě ochrannou známkou; za výrobce se,
stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také
osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může
ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky,
-
dovozcem osoba usazená v členském státě Evropské unie, která
uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie,
-
zplnomocněným zástupcem osoba usazená v členském státě Evropské
unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na
požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona,
-
distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na
trh,
-
technickými požadavky na výrobek
-
technická specifikace obsažená v právním předpisu,
technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované
charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti,
bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván,
úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na
balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody
výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a
procesy mající vliv na charakteristiky výrobků,
-
jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu
nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je
uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace,
opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou
významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh,
popřípadě do provozu,
-
notifikovanou osobou právnická osoba, která byla členským státem
Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům
Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při
posuzování shody výrobků s technickými požadavky,
-
hospodářským subjektem výrobce, dovozce, distributor a
zplnomocněný zástupce.
HLAVA II
TECHNICKÉ PŘEDPISY A TECHNICKÉ NORMY
§ 3
Technické předpisy a technické dokumenty
(1) Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je
právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla
pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do
provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo
zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání,
poskytování nebo zřizování služby.
(2) Technickým dokumentem se pro účely plnění
informačních povinností podle § 7 rozumí dokument, který obsahuje
technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ve smyslu odstavce
1 ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku
obchodu.
§ 4
České technické normy
(1) Česká technická norma je dokument schválený
pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované
nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením
ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Věstník Úřadu“). Česká technická
norma není obecně závazná.
(2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN
nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.
(3) Česká technická norma poskytuje pro obecné a
opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo
jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve
vymezených souvislostech.
§ 4a
Harmonizované technické normy a určené normy
(1) Česká technická norma se stává harmonizovanou
českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou
nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako
harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako
harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských
společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen „harmonizované
evropské normy“). Pro specifikaci technických požadavků na výrobky,
vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu,
může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále
jen „Úřad“) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady,
jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další
technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních
organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické
požadavky (dále jen „určené normy“).
(2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české
technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též
technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.
(3) Splnění harmonizované české technické normy, určené
normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech
Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se
považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění
těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo
jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných
evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto
norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických
předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy
nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká.
(4) Úřad zveřejňuje ve Věstníku Úřadu odkaz na evropskou normu
uveřejněnou podle práva Evropských společenství Komisí Evropského společenství v Úředním věstníku
Evropských společenství, která splňuje podmínky této směrnice.
§ 5
Zabezpečení tvorby českých technických norem
(1) Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich
změny a zrušení v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.
(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen
„Ministerstvo“) může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním
českých technických norem, jejich změn a zrušení (dále jen „pověřená právnická
osoba“). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření
platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení
pověření není právní nárok.
(3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby
na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen
plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.
(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky
stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá,
Ministerstvo pověření zruší.
(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i
zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce
zákonů České republiky.
(6) Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických
norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou,
zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad. Úřad je v takovém případě oprávněn
vybírat za odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné
distribuce českých technických norem úplatu. Tyto činnosti a výši úplaty
stanoví Ministerstvo vyhláškou.
(7) Náklady na tvorbu českých technických norem hradí
ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických
norem, především českých technických norem přejímajících evropské normy,
zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních
úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních
organizacích hradí stát.
(8) České technické normy nebo jejich části vydané na
jakémkoliv nosiči smějí být, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, rozmnožovány a rozšiřovány jen se
souhlasem pověřené právnické osoby nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se
souhlasem Úřadu.
§ 6
Podmínky tvorby a vydávání českých technických
norem
Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich
změnách a zrušení musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o
pověření, kterými jsou zejména
-
včasné zveřejňování oznámení…
