Ještě před několika lety byl termín trvalá udržitelnost pro řadu českých výrobních firem víceméně něčím, co v lepším případě braly pouze na vědomí. A v horším případě vysloveně ignorovaly. Samozřejmě, firmy se tématu udržitelnosti dotýkaly často primárně prostřednictvím aktivit reagujících na regulatorní požadavky či na potřebu zvýšení ekonomických přínosů. Zejména v oblasti nakládání s odpady, hospodaření s vodou, či v souvislosti s recyklací materiálu z výroby.
Trvalá udržitelnost se však v poslední dekádě dostává do popředí zájmu veřejnosti, byznysu i vlád jako jeden z klíčových strategických imperativů dalšího růstu. Udržitelného růstu.
Výrobní společnosti proto musí vyvíjet a…