Směrnice evropského parlamentu a rady 2004/108/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility a o zrušení směrnice 89/336/EHS

8.2.3 Směrnice evropského parlamentu a rady 2004/108/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility a o zrušení směrnice 89/336/EHS

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

Úř. věst. L 390, 31. 12. 2004, s. 24 - 37 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

ze dne 15. prosince 2004

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ^[1] ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy ^[2] ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Rady 89/336/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility ^[3] se na základě podnětu známého jako jednodušší legislativa pro vnitřní trh (SLIM) stala předmětem přezkumu. Během procesu SLIM a následné důkladné konzultace vyšla najevo potřeba dopracovat, upevnit a vyjasnit rámec stanovený směrnicí 89/336/EHS.

(2) Členské státy odpovídají za to, že radiokomunikace včetně příjmu rozhlasového vysílání a amatérských radiokomunikačních služeb provozovaných podle předpisů Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), elektroenergetické sítě a telekomunikační sítě včetně zařízení k nim připojených jsou chráněny proti elektromagnetickému rušení.

(3) Vnitrostátní předpisy zajišťující ochranu proti elektromagnetickému rušení je třeba harmonizovat, aby byl zaručen volný pohyb elektrických a elektronických přístrojů, aniž se v členských státech sníží odůvodněná úroveň ochrany.

(4) Ochrana proti elektromagnetickému rušení vyžaduje uložení povinností různým hospodářským subjektům. Pro dosažení této ochrany by se měly povinnosti uplatňovat korektním a účinným způsobem.

(5) Elektromagnetická kompatibilita zařízení by měla být upravena s cílem zajistit fungování vnitřního trhu, tedy prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

(6) Zařízení, na něž se tato směrnice vztahuje, by mělo zahrnovat přístroje i pevné instalace. Avšak přístroje a pevné instalace by měly mít samostatné předpisy. To proto, že přístroj jako takový se může volně pohybovat v rámci Společenství, zatímco pevná instalace je instalována k trvalému používání na předem stanoveném místě jako celek sestavený z různých druhů přístrojů, případně dalších prostředků. Skladba a funkce těchto instalací většinou odpovídají konkrétním potřebám jejich provozovatelů.

(7) Na rádiová zařízení a koncová telekomunikační zařízení by se tato směrnice vztahovat neměla, neboť již podléhají směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody ^[4] . V obou směrnicích je na základě požadavků na elektromagnetickou kompatibilitu dosažena stejná úroveň ochrany.

(8) Tato směrnice by se neměla vztahovat na letadla nebo zařízení určená k instalaci do letadel, jelikož ta již podléhají zvláštním předpisům Společenství nebo mezinárodním předpisům, jež upravují oblast elektromagnetické kompatibility.

(9) Této směrnici nemusí podléhat zařízení, které z hlediska elektromagnetické kompatibility svou podstatou neškodí.

(10) Tato směrnice by se neměla vztahovat na bezpečnost zařízení, protože se jí zabývají samostatné právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy.

(11) Pokud se tato směrnice vztahuje na přístroj, mělo by se jednat o hotový přístroj poprvé komerčně dostupný na trhu Společenství. Za určitých podmínek by se měly některé komponenty nebo podsestavy, jsou-li zpřístupněny konečnému uživateli, považovat za přístroje.

(12) Zásady, z nichž tato směrnice vychází, jsou stanoveny v usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám ^[5] . Podle tohoto přístupu se konstrukce a výroba zařízení řídí základními požadavky na elektromagnetickou kompatibilitu. Tyto požadavky jsou technicky vyjádřeny harmonizovanými evropskými normami, které přijímají různé evropské normalizační orgány, Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI). CEN, CENELEC a ETSI jsou uznávány jako instituce způsobilé přijímat harmonizované normy pro oblast působnosti této směrnice, jež připravují v souladu s obecnými pokyny pro spolupráci s Komisí a s postupem stanoveným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ^[6] .

(13) Harmonizované normy odrážejí obecně přijímaný dosažený stav techniky v Evropské unii v oblasti elektromagnetické kompatibility. Je tedy v zájmu fungování vnitřního trhu mít normy pro elektromagnetickou kompatibilitu zařízení, jež by byly harmonizovány na úrovni Společenství. Po zveřejnění odkazu na danou normu v Úředním věstníku Evropské unie by její splnění mělo vést k předpokladu shody s příslušnými základními požadavky, ačkoliv by mělo být povoleno prokázání shody i jinými prostředky. Splnění harmonizované normy znamená shodu s jejími ustanoveními a prokázání této shody na základě postupů v ní uvedených, nebo na něž se daná harmonizovaná norma odkazuje.

(14) Výrobci zařízení určeného pro připojení k sítím by měli tato zařízení konstruovat tak, aby při používání v normálních provozních podmínkách nezpůsobovalo nepřijatelné zhoršení fungování dané sítě. Provozovatelé sítí by měli své sítě konstruovat tak, aby se na výrobce zařízení, u kterého se předpokládá připojení k sítím, nekladly neúměrně vysoké nároky z důvodu předcházení nepřijatelnému zhoršení fungování sítě. Při přípravě harmonizovaných norem by evropské normalizační organizace měly tento cíl brát patřičně v úvahu (včetně souhrnného vlivu příslušných druhů elektromagnetických jevů).

(15) Uvedení přístroje na trh nebo do provozu by mělo být možné pouze tehdy, pokud příslušný výrobce prokázal, že daný přístroj byl zkonstruován a vyroben ve shodě s požadavky této směrnice. Přístroj uvedený na trh by měl mít označení CE potvrzující shodu s touto směrnicí. Ačkoliv za posouzení shody by měl odpovídat výrobce bez potřeby zapojení nezávislého subjektu posuzujícího shodu, měli by mít výrobci možnost využívat služeb takového subjektu.

(16) Povinnost posouzení shody by měla od výrobce vyžadovat posouzení elektromagnetické kompatibility přístroje vycházející z daných jevů s cílem zjistit, zda přístroj splňuje nebo nesplňuje požadavky na ochranu podle této směrnice.

(17) Může-li mít přístroj různé konfigurace, mělo by posouzení elektromagnetické kompatibility potvrdit, zda přístroj splňuje požadavky na ochranu ve výrobcem předpokládaných konfiguracích, jež představují běžné použití pro daný účel; v těchto případech by mělo být dostačující provést posouzení vycházející z konfigurace, jež by pravděpodobně způsobila největší rušení a z konfigurace nejvíce citlivé na rušení.

(18) Pevné instalace včetně velkých strojů a sítí mohou být zdrojem elektromagnetického rušení nebo jím mohou být ovlivněny. Mezi pevnou instalací a přístrojem může existovat rozhraní a elektromagnetické rušení způsobované pevnou instalací může mít vliv na přístroj a opačně. Z hlediska elektromagnetické kompatibility není důležité, zda elektromagnetické rušení způsobuje přístroj nebo pevná instalace. Podobně by se na pevné instalace a přístroje měl vztahovat jednotný a komplexní režim základních požadavků. Měla by existovat možnost používat harmonizované normy pro pevné instalace, aby se prokázala shoda se základními požadavky, jež jsou v takových normách uvedeny.

(19) S ohledem na specifické vlastnosti pevných instalací se na ně nemusí vztahovat označení CE nebo prohlášení o shodě.

(20) Není vhodné posuzovat shodu přístroje uvedeného na trh pro zabudování do dané pevné instalace izolovaně od této pevné instalace, jejíž bude součástí, pokud tento přístroj není jinak komerčně dostupný. Takový přístroj by měl být proto vyjmut z postupů posouzení shody, jež se běžně u přístrojů používají. Avšak nemělo by se dovolit, aby takový přístroj ohrozil shodu pevné instalace, do níž je zabudován. Má-li se přístroj zabudovat do několika stejných pevných instalací, mělo by pro vynětí z postupů posouzení shody postačit zjištění charakteristik elektromagnetické kompatibility těchto instalací.

(21) Aby se výrobci a ostatní dotčené osoby mohli přizpůsobit novému regulačnímu režimu, je nutné přechodné období.

(22) Protože cíle této směrnice, tedy zajištění fungování vnitřního trhu požadováním shody zařízení s příslušnou úrovní elektromagnetické kompatibility, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a může ho být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

(23) Směrnice 89/336/EHS by tedy měla být zrušena.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI.

KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Tato směrnice upravuje elektromagnetickou kompatibilitu zařízení. Jejím cílem je zajistit fungování vnitřního trhu požadováním shody zařízení s příslušnou úrovní elektromagnetické kompatibility. Směrnice se vztahuje na zařízení vymezená v článku 2.

2. Tato směrnice se nevztahuje na:

   1. zařízení, na něž se vztahuje směrnice 1999/5/ES;

   2. výrobky, součásti a zařízení letecké techniky uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví ^[7] ;

   3. rádiová zařízení používaná radioamatéry ve smyslu radiokomunikačních nařízení přijatých v rámci ústavy a úmluvy ITU ^[8] , pokud zařízení není komerčně dostupné. Za komerčně dostupné se nepovažují stavebnice se součástkami určené k sestavení radioamatéry a komerční zařízení upravená radioamatéry pro vlastní potřebu.

3. Tato směrnice se nevztahuje na zařízení, jež mají svou podstatou takové fyzikální vlastnosti, že:

   1. nemohou způsobit elektromagnetické vyzařování překračující úroveň umožňující rádiovým, telekomunikačním a ostatním zařízením provoz v souladu s daným účelem ani k takovému vyzařování přispívat;

   2. budou bez nepřijatelného zhoršení fungovat v přítomnosti elektromagnetického rušení, jež je běžné vzhledem k účelu jejich použití.

4. Pokud základní požadavky podle přílohy I pro zařízení uvedená v odstavci 1 jsou v jiných směrnicích Společenství zcela nebo v určité části konkrétnější, pak se ode dne provedení takových směrnic tato směrnice nepoužije nebo se přestane pro zařízení ve vztahu k těmto požadavkům používat.

5. Tato směrnice nemá vliv na používání právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů upravujících bezpečnost zařízení.

Článek 2

Definice

1. Pro účely této směrnice se rozumí:

   1. „zařízením“ přístroj nebo pevná instalace;

   2. „přístrojem“ hotový přístroj nebo sestava přístrojů komerčně dostupná jako samostatný funkční celek určený pro konečného uživatele, který způsobuje elektromagnetické rušení nebo na jehož provoz může mít elektromagnetické rušení vliv;

   3. „pevnou instalací “ určitá sestava několika druhů přístrojů, případně prostředků, jež jsou zkompletovány, instalovány a určeny k trvalému používání na předem daném místě;

   4. „elektromagnetickou kompatibilitou“ schopnost zařízení uspokojivě fungovat v elektromagnetickém prostředí, aniž by samo způsobovalo nepřípustné elektromagnetické rušení jiného zařízení v tomto prostředí;

   5. „elektromagnetickým rušením“ elektromagnetický jev, který může zhoršit funkci zařízení; elektromagnetickým rušením může být elektromagnetický šum, nežádoucí signál nebo změna v samotném prostředí šíření;

   6. „odolností“ schopnost zařízení správně fungovat bez zhoršení kvality funkce za přítomnosti elektromagnetického rušení;

   7. „účely bezpečnosti“ zajištění ochrany lidského života nebo majetku;

   8. „elektromagnetickým prostředím“ veškeré elektromagnetické jevy pozorovatelné v daném místě.

2. Pro účely této směrnice se za přístroj ve smyslu čl. 1 písm. b) pokládají:

   1. „komponenty“ nebo „podsestavy“ určené pro zabudování do přístroje konečným uživatelem, jež mohou být zdrojem elektromagnetického rušení nebo na jejichž fungování může mít elektromagnetické rušení vliv;

   2. „mobilní instalace“ definované jako sestava přístrojů, případně prostředků, určená k přesunu a provozu na různých místech.

Článek 3

Uvádění na trh nebo do provozu

Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, aby se na trh nebo do provozu uvádělo pouze zařízení, které, je-li řádně instalováno, udržováno a používáno k danému účelu, splňuje požadavky této směrnice.

Článek 4

Volný pohyb zařízení

1. Členské státy nesmějí na svém území z důvodů týkajících se elektromagnetické kompatibility bránit uvádění zařízení na trh nebo do provozu, pokud tato zařízení splňují požadavky této směrnice.

2. Požadavky této směrnice nebrání členským státům v uplatňování následujících zvláštních opatření týkajících se uvádění zařízení do provozu nebo jeho používání:

   1. opatření k překonání stávajícího nebo předpokládaného problému s elektromagnetickou kompatibilitou v konkrétním místě;

   2. bezpečnostní opatření přijatá k ochraně veřejných telekomunikačních sítí nebo přijímačů a vysílačů, jsou-li v přesně vymezených situacích používány pro účely bezpečnosti.

   Aniž je dotčena směrnice 98/34/ES, členské státy o těchto zvláštních opatřeních uvědomí Komisi a ostatní členské státy.

   Přijatá zvláštní opatření Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

3. Členské státy nebudou na veletrzích, výstavách a při podobných akcích bránit vystavování nebo předvádění zařízení, jež není v souladu s touto směrnicí, za předpokladu, že je z viditelného označení jasně patrné, že nesmí být uvedeno na trh nebo do provozu, dokud nebude zajištěna jeho shoda se směrnicí. Předvádění se smí konat pouze za předpokladu, že jsou přijata odpovídající opatření zabraňující elektromagnetickému rušení.

Článek 5

Základní požadavky

Zařízení uvedené v článku 1 musí splňovat základní požadavky stanovené v příloze I.

Článek 6

Harmonizované normy

1. „Harmonizovanou normou“ se rozumí technická specifikace přijatá uznávaným Evropským normalizačním orgánem na základě pověření Komise podle postupu stanoveného směrnicí 98/34/ES za účelem stanovení evropského požadavku. Splnění „harmonizovaných norem“ není povinné.

2. Pokud zařízení splňuje příslušné harmonizované normy, na něž byly odkazy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, mají členské státy za to, že je naplněn předpoklad shody se základními požadavky uvedenými v příloze I, k nimž se dané normy vztahují. Předpoklad shody je omezen oblastí působnosti použité harmonizované normy nebo norem a příslušných základních požadavků, na něž se taková harmonizovaná norma nebo normy vztahují.

3. Pokud se členský stát nebo Komise domnívá, že harmonizovaná norma ne zcela vyhovuje základním požadavkům uvedeným v příloze I, předloží záležitost s udáním důvodů stálému výboru zřízenému směrnicí 98/34/ES (dále jen „výbor“). Výbor neprodleně zaujme své stanovisko.

4. Po obdržení stanoviska výboru učiní Komise jedno z následujících rozhodnutí o odkazech na příslušnou harmonizovanou normu:

   1. nezveřejňovat;

   2. zveřejnit s omezeními;

   3. ponechat odkaz v Úředním věstníku Evropské unie;

   4. zrušit odkaz v Úředním věstníku Evropské unie;

Komise o svém rozhodnutí neprodleně uvědomí členské státy.

KAPITOLA II
PŘÍSTROJ

Článek 7

Postup posuzování shody přístroje

Splnění základních požadavků uvedených v příloze I se u přístroje prokáže postupem podle přílohy II (interní řízení výroby). Avšak výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce ve Společenství může podle svého vlastního uvážení použít rovněž postup uvedený v příloze III.

Článek 8

Označení CE

1. Přístroj, u nějž bylo prokázáno splnění této směrnice postupem podle článku 7, je opatřen označením CE, jež je potvrzením shody. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce ve Společenství odpovídá za opatření označením CE. Opatření označením CE se provede podle přílohy V.

2. Členské státy přijmou nezbytná opatření zakazující označování přístroje nebo jeho obalu či návodu k použití značkami, které mohou třetí osoby uvést v omyl v souvislosti s významem a grafickou podobou označení CE.

3. Na přístroji, obalu nebo návodu k použití lze použít jakoukoliv jinou značku za předpokladu, že se tím nezhorší viditelnost a čitelnost označení…