13.5.2.2
Interní audit procesů ve službách
Ing. Monika Becková
Interní audit je pojem, který většina odborné veřejnosti zná nebo
má alespoň nějakou představu, co tento pojem znamená. Jak už bylo řečeno v
kapitole nazvané "Monitorování, analýza a zlepšování“, je jednak
jedním z požadavků systémových norem, jako je ISO 9001, ISO 14001, OHSAS (a
řady dalších v návaznosti na tyto základní systémy), jednak jedním z účinných
nástrojů, jak získat informace o chování procesů, pracovníků, stavu určitých
prvků řízení apod.
Certifikované firmy (ať už jde o jakýkoli certifikát systému
managementu nebo případně i výrobkový) dobře vědí, že jedním z nutných kroků
vedoucích k získání certifikátu je audit (externí, interní, třetí stranou,
...). Že ovšem povinnost (nechat si) provádět audity udělením certifikátu
nekončí některé organizace zjistí až poté, co certifikát obdržely. Pomineme-li
fakt, že certifikační orgán, který předmětný certifikát udělil, provádí
každoročně (někdy i častěji) tzv. dozorový audit, existuje dále, jak už bylo
zmiňováno, požadavek systémových norem na provádění interních auditů.
NahoruZákladní omyly
Obecně jsou však s tímto pojmem spojovány dva základní
omyly:
-
audit je něco, co se týká výhradně účetnictví,
-
audit lze provést snadno a rychle kýmkoli a kdykoli.
Pokud se týká prvního omylu, pramení jednak z toho, že pojem
auditor se používá v oblasti (v některých případech povinného) účetního auditu
(v tomto smyslu je dokonce profese auditorů právně regulována zákonem č.
254/2000 Sb., o auditorech, v platném znění, víc např. na stránkách Komory
auditorů ČR - www.kacr.cz ), jednak z nedostatku
informovanosti.
Druhý omyl, že audit lze provést snadno a kdokoli může dělat
cokoli (v našem případě interní audit), si vysvětlíme v následujících
odstavcích, které se věnují podrobně požadavkům na tento nástroj monitorování a
také požadavkům na kvalifikaci osob, bez kterých je nemožné audit vykonávat,
totiž interních auditorů. Samotné definice pojmů s auditem spojených najdete už
v kap. Interní audit této příručky, kde jsou obecně nastíněny
pojmy vztahující se k auditu jako jednomu z důležitých nástrojů zlepšování
procesů. Následující kapitoly si kladou za cíl spíše na příkladech ukázat, kdo,
co, kdy a jak má v procesu auditování vykonávat, aby bylo dosaženo smyslu
auditu, a to se zaměřením zejména na oblast procesů ve službách, i když obecné
zásady vycházející z normy ČSN EN ISO 19011:2003: "Směrnice pro auditování
systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu“ jsou
platné pro audit jakýchkoli procesů (systémů), tedy i výrobních.
NahoruSkutečnost
Pro další komentář tedy vycházejme z toho, že
buď
a/nebo
Za tím účelem tedy potřebujeme vědět, jak audit naplánovat a
realizovat, aby
buď
a/nebo
-
nám poskytl věrohodné, pravdivé, nestranné, objektivní
informace o procesech (činnostech) a jejich nositelech (pracovnících) ve
firmě.
V obou případech použijeme jasná a jednoznačná pravidla
vycházející jednak z výše uvedené normy, jednak z celé řady vlastních
zkušeností. Záměrně přitom nebudeme používat složité definice a teoretické
výklady, zaměříme se na jednoduchost, srozumitelnost, přehlednost a praktickou
použitelnost návodů. Zároveň se také zaměříme na to, jak by měly dané etapy
vypadat, a ne na to, jak splnění požadavků obejít.
Hlavní etapy procesu auditu jsou zřejmé z následujícího
obrázku:
Hlavní etapy auditu:
Jak je z uvedeného (byť jednoduchého) obrázku vidět, i zde se
uplatňuje známý Demingův model "PDCA“.
NahoruZákladní otázky
Nabízejí se zde následující základní otázky:
-
Kdo má (může) sestavit program auditů a jak má tento program
vypadat, resp. co má obsahovat?
-
Kdo má plánovat jednotlivé audity a co má plán auditu
obsahovat?
-
Kdo může vykonávat roli interního auditora?
-
Co musí být výsledkem interního auditu?
-
Musí se audit(or) hodnotit, kým a jak?
-
Je interní audit proces, a vztahuje se na něj tudíž požadavek
na monitorování procesů?
V následujících odstavcích si na tyto otázky postupně odpovíme. A
protože klíčovou úlohu vykonává auditor, začneme otázkou:
NahoruKdo může vykonávat IA
Kdo může vykonávat roli interního auditora?
Odpověď:
- osoba takzvaně odborně způsobilá,
-
osoba kompetentní.
Tato zdánlivě jednoduchá kritéria však v sobě skrývají několik
částí, z nichž některé mohou způsobit ve firmě jisté potíže.
NahoruI. podmínka = odborná způsobilost
Definice tohoto pojmu (opět z normy ISO 19011) je celkem
jednoduchá:
přičemž
Popišme si tyto součásti podrobněji:
Nahorua) Osobní vlastnosti
Osobní vlastnosti
Osobní vlastnosti auditora jsou v uvedené normě přesně
specifikované a mají být takové, aby umožnily naplnit zásady auditu,
které jsou podle kap. 4 normy
ISO 19011 následující:
-
etické chování (znamená to zajistit v celém procesu
auditu důvěryhodnost, jednotnost závěrů, důvěrnost v oblasti získaných
informací, diskrétnost zejména ve vztahu k prověřovaným osobám),
-
spravedlivé prezentování (znamená pro auditory i ty,
kteří se podílejí na hodnocení auditu, tedy zpravidla představitele vedení pro
jakost, manažery jakosti apod., povinnost podávat přesné a pravdivé zprávy
nezkreslené určitou zaujatostí nebo neznalostí),
-
povinnost profesionálního přístupu (základem je odborná
způsobilost, což znamená znalosti, schopnosti a vlastnosti takové, které umožní
dodržet všechny uvedené požadavky),
-
nezávislost (znamená nezávislost na prověřovaných
činnostech umožňující nestrannost ve věci závěrů),
-
průkaznost (znamená mít na konci auditu k dispozici
dostatek ověřitelných důkazů získaných během auditu, které jasně a
nezpochybnitelně umožní, aby i další osoby zapojené do celého procesu, jako je
např. již zmiňovaný manažer jakosti, byly schopny pochopit závěry auditora a
dojít pokud možno ke shodným).
Co to v praxi znamená a je vůbec možno najít v řadách pracovníků
firmy někoho, kdo takové vlastnosti má? Pokusíme se převést osobní vlastnosti
umožňující naplnění 5 zásad auditu do skupiny žádoucích vlastností auditora.
Výčet není určitě kompletní, jsou zde uvedeny některé příklady vlastností, které jsou důležité, podrobně se této oblasti věnuje např. kap. 7.2 normy ISO 19011 "Osobní vlastnosti“.
Příklady žádoucích vlastností auditora:
-
formulační a vyjadřovací schopnosti,
-
komunikativnost,
-
přístupnost názorům,
-
pružnost v jednání,
-
objektivnost, taktnost,
-
diskrétnost,
-
důslednost,
-
sebeukázněnost, zdvořilost,
-
chuť k učení se novým věcem,
-
analytické myšlení,
-
systematičnost,
-
houževnatost,
-
čestnost, poctivost, důslednost,
-
vnímavost,
-
trpělivost,
-
bystrost, periferní vnímání,
-
dochvilnost,
-
zodpovědnost,
-
vytrvalost,
-
rozhodnost,
-
samostatnost.
Na druhou misku vah uveďme skupinu nežádoucích vlastností
auditora:
-
nekomunikativnost,
-
neschopnost se dostatečně vyjadřovat slovem a písmem,
-
nechuť k dialogu,
-
přemoudřelost, předvádění se,
-
neukázněnost, nepoctivost,
-
nechuť k novinkám,
-
nepružnost,
-
tendence dělat ukvapené závěry,
-
důvěřivost,
-
nedostatek organizačních schopností,
-
touha po popularitě,
-
bojácnost, netrpělivost, lenivost,
-
arogance, bezcitnost, netaktnost,
-
negativismus,
-
nezodpovědnost,
-
naivita.
Kromě vyjmenovaných žádoucích a nežádoucích vlastností nás možná
napadne řada dalších. Je také jasné, že ne všechny tyto vlastnosti v sobě
objevíme najednou v dostatečné míře, jde o to, nalézt shodu alespoň s částí z
nich v přiměřené intenzitě, na jiných můžeme pracovat např. tréninkem
osobnosti. Na druhou stranu bez některých z nich se jako auditoři
neobejdeme.
Převážily na pomyslné misce vah ty negativní? Při rozhodování o
tom, kdo bude v naší firmě vykonávat roli interního auditora, je nutno vzít
osobní vlastnosti v potaz. Těžko totiž budeme např. očekávat, že s
charakteristikou introvertního intelektuála nepřístupného názorům, který je
navíc nedochvilný, nezodpovědný a neschopný řídit sám sebe, se úspěšně zhostíme
role interního auditora systému jakosti, byť budeme znát normu ISO 9001
nazpaměť.
Nahorub) Znalosti a dovednosti
Znalosti a dovednosti
Auditoři mají mít zcela logicky dostatečné znalosti a dovednosti v
oblastech, ve kterých budou auditovat. To znamená jednak ve vztahu k oboru, ve
kterém se pohybují, jednak ve vztahu k systému managementu, který budou
prověřovat. Co to v praxi zahrnuje si ukážeme v jednoduchém znázornění na
následujícím obrázku:
Jednotlivé části odborné způsobilosti auditora:
Představíme-li si osobní vlastnosti, kterým jsme se věnovali v
předchozím odstavci, jako základnu pyramidy, bez které se v žádném konání
neobejdeme, pak další nutné (nikoli postačující) části, které dohromady
představují celkovou způsobilost, jsou:
-
vzdělání, praxe, školení, zkušenosti z auditů,
-
specifické znalosti (dovednosti),
-
všeobecné znalosti (dovednosti).
A co znamená pojem "prokázané“ vlastnosti a "prokázaná“ schopnost
v úvodní definici odborné způsobilosti? Zjednodušeně řečeno, dostatek důkazů
přijatelných pro rozhodování (např. doklady o vzdělání/školení, důkaz
absolvované praxe, záznam o pohovoru, splnění písemných testů, vzorový audit
apod.).
Všechny tyto vyjmenované požadavky platí rámcově pro funkci
interního auditora, přičemž stanovení stupně jejich splnění je na organizaci
samotné. Jako příklad reálného stanovení takových požadavků v organizaci může
posloužit výtah z popisu pracovního místa interního auditora uvedený v
následující tabulce:
NahoruNestrannost
Z výše uvedeného je zřejmé, že nároky na kvalifikaci interního
auditora nejsou zrovna malé, a má-li interní audit přinášet skutečně objektivní
informace, na jejichž základě vedení společnosti přijímá další opatření, je
nutné věnovat stanovení a splnění těchto požadavků pozornost. Navíc, pokud
vezmeme v úvahu nezbytnost zajištění nestrannosti při výběru auditorů pro vlastní audit tak, aby nikdo neauditoval "sám sebe“, tj. činnost, za kterou
nese zodpovědnost nebo ji přímo vykonává (to znamená, že minimální počet
interních auditorů v organizaci jsou dva), může kombinace těchto požadavků
vyvolat problémy zejména u malých firem, kde se setkáváme s někdy dosti značnou
kumulací funkcí.
V takovém případě je samozřejmě možná volba zajištění interního
auditora externě, tj. za pomoci některého poradce či poradenské firmy.
Vybíráme-li interního auditora, resp. poradenskou firmu, která
tuto službu nabízí, nechme si předložit nejen reference, ale s ohledem na výše
uvedené požadavky zejména odborný profil a zkušenosti konkrétního poradce,
který pro nás bude interní audit vykonávat. Nad výsledky auditů se musí
zamyslet vedení a vedení firmy by také mělo monitorovat a hodnotit nejen
samotného auditora, ale vlastní postup (proces) provádění auditu. Překvapivě
pak možná narazí na fakt, že interní auditor, který byl "poskytnut“ firmě jako
odborně způsobilá osoba, nezná základní pojmy používané v oboru, anebo dokonce
nemá ani základní právní povědomí související s podnikáním v oboru.
Co z toho vyplývá pro výběr
interního auditora?
-
vybírejte pečlivě
-
v případě volby externího auditora si nechte předložit více
nabídek
-
ověřte si reference
-
nechte si předložit doklady odborné způsobilosti
-
sledujte pečlivě, co a jak vlastně interní auditor dělá
NahoruII. podmínka = kompetence
NahoruKompetence
Na začátku této části byla položena otázka, kdo může vykonávat
roli interního auditora. Kromě odborné způsobilosti to musí být osoba tzv.
kompetentní, což je zdánlivě to samé. Slovo "kompetence“ pochází z latinského
"competere“ = "příslušet“. V dnešním pojetí se používá ve dvojím významu:
Budeme se držet první definice, a to je souhrn oprávnění a
povinností daný v pracovním styku u všech pracovních funkcí, tedy i u funkce
interního auditora, určitým formálním vymezením. Toto vymezení musí obsahovat
odpovědnosti a pravomoci spojené s danou funkcí a může být provedeno např.
formou,
-
organizačního řádu,
-
organizačního schématu,
-
popisu pracovní činnosti,
-
karty pracovního místa,
-
jmenováním,
-
písemným pověřením, rozhodnutím vedení.
V případě kumulace funkcí se často zapomíná na to, že pracovník,
který ve firmě již určitou dobu zastává jiné pracovní místo, po rozšíření své
působnosti o roli interního auditora by měl být opět formálně pověřen formou
používanou ve firmě. Pokud tedy dosud zastával např. funkci vedoucího provozu,
bude nyní mít dvě "okýnka“ v organizačním schématu, dva popisy pracovního místa
(nebo rozšířenou kartu pracovního místa o další odpovědnosti, pravomoci,
požadavky spojené s rolí interní auditora) apod.
Souhrnně řečeno, funkci interního auditora může vykonávat osoba
prokazatelně odborně způsobilá a kompetentní, tj. určitou formou oficiálně
pověřená vedením.
Na další z položených otázek, tj. kdo má (může) sestavit program
auditů a co má obsahovat, jak plánovat jednotlivé audity a co musí být jejich
výsledkem, si odpovíme v dalším odstavci.
Jak plánovat, řídit a realizovat interní
audit
Návod, jak postupovat v případě interního auditu v organizaci,
která má zavedený některý ze zmiňovaných systémů managementu, poskytuje
dokumentovaný postup (směrnice, postupový diagram apod.), který říká, kdo je za
co ve které fázi auditu odpovědný. Rovněž za celý proces interního auditu musí
nést někdo odpovědnost (norma ISO 19011 užívá pojem "osoba odpovědná za řízení
programu auditů“), zpravidla jde o představitele vedení pro jakost nebo
manažera jakosti.
NahoruVedoucí programu auditů
Tato odpovědná osoba, kterou nazveme např. vedoucí programu
auditů, má za úkol
-
stanovit program auditů (zpravidla se používá program cyklu
auditů na 1 rok),
-
zajistit dostatečné zdroje pro provedení jednotlivých auditů
(tj. auditory, jejich výcvik a dostatečný prostor pro provádění jejich
činnosti),
-
monitorovat vlastní realizaci auditů,
-
zpřezkoumávat a hodnotit realizované audity,
-
na základě přezkoumání/hodnocení navrhovat opatření k nápravě
či preventivní opatření s celkovým efektem zlepšování procesu.
Za vlastní realizaci podle schváleného programu auditů pak
odpovídá samozřejmě kompetentní interní auditor (případně auditní tým). Opět si
rozdělení odpovědností a pravomocí znázorníme na obrázku.
Rozdělení odpovědností a pravomocí v programu auditů:
Obě strany, tj. jak vedoucí programu auditů, tak samotný interní
auditor(ři), musejí samozřejmě spolupracovat, jinak nebude ani zlepšování, ani
přínos z interních auditů. Obě strany pak také musejí dodržovat schválené
postupy a pracovat na svém dalším vzdělávání. Uveďme si opět příklad postupu,
který splňuje požadavky jednak na tzv. povinně dokumentovaný postup po formální
stránce (podle zásad ČSN ISO/TR 10013:2002 : "Směrnice pro dokumentaci systému
managementu jakosti“), jednak se řídí v principu požadavky normy ISO 19011 na
provádění auditů aplikované v přiměřené míře na potřeby interního auditu. Pro
zjednodušení se zde neuvádějí některé další související definice pojmů a také
návaznost na další dokumenty a formuláře.
SŘ č. xxx: INTERNÍ AUDIT VE SPOLEČNOSTI
"ABC“
Příklad č. 1
-
Účel
Interní audit je činnost, která si klade za cíl zjištění,
zda předpokládané výsledky odpovídají přijatým opatřením. Tento dokumentovaný
postup stanoví pravidla a požadavky na proces interního auditu.
-
Oblast platnosti
Tato směrnice je závazná v rozsahu celé společnosti ABC, s.
r. o., pro všechny pracovníky, jejichž činnost má vliv na QMS.
-
Definice pojmů
-
Audit systému řízení jakosti - systematické a
nezávislé zkoumání, jehož cílem je stanovit, zda činnosti v oblasti QMS a s
nimi spojené výsledky jsou v souladu s plánovanými záměry a zda se tyto záměry
realizují efektivně a jsou vhodné pro dosažení cílů jakosti.
-
Auditor - osoba s prokazatelnou odbornou
způsobilostí pro provádění auditů.
-
Příslušnosti
Ředitel společnosti:
-
schvaluje roční program interních auditů,
-
posuzuje výsledky auditů na základě zpracovaných zpráv
vedoucího interního auditu,
-
schvaluje stanovená opatření k nápravě,
-
schvaluje a kontroluje preventivní opatření.
Představitel managementu pro jakost:
-
odpovídá za zpracování ročního programu interních
auditů,
-
schvaluje plán auditu a auditní dotazník,
-
předává informace o výsledcích auditů řediteli
společnosti,
-
odpovídá za uchovávání dokumentace z auditu,
-
odpovídá za plnění plánu auditů,
-
kontroluje plnění nápravných opatření,
-
ve spolupráci s ředitelem společnost navrhuje
preventivní opatření,
-
navrhuje a realizuje neplánované audity.
Vedoucí prověřované oblasti:
-
nezastupitelně se účastní interního auditu,
-
odpovídá za poskytnutí informací a podkladů, umožnění
přístupu na pracoviště,
-
navrhuje opatření k nápravě ze závěrů z auditu,
-
odpovídá za realizaci, kontrolu a plnění opatření k
nápravě.
Auditor:
-
má odpovědnost za všechny fáze auditu,
-
odpovídá za přípravu auditu (zpracovává program auditu a
auditní dotazník),
-
odpovídá za dodržení požadavků pro audit,
-
odpovídá za zdokumentování auditu,
-
zpracovává zprávu z auditu a příp. protokoly o
neshodách,
-
vyjadřuje se k navrženým opatřením k nápravě.
-
Popis procesu
5.1 Výběr auditorů
Vedoucího auditora a členy auditorského týmu pro audity
jakosti jmenuje PVJ. Ten odpovídá za to, že jmenovaní auditoři splňují podmínky
stanovené pro funkci interních auditorů, tj. požadovanou odbornou způsobilost.
Současně jejich jména uvede v návrhu ročního programu společně s cíli auditů a
plánovanými termíny.
5.2 Plánování auditů
Za zpracování programu auditů jakosti pro organizaci ABC, s.
r. o., odpovídá představitel managementu pro jakost. Program interních auditů
se na začátku každého kalendářního roku zpracovává ve spolupráci s vedením
společnosti. Při sestavování programu auditů je nutno dodržet zásadu nejméně 1x
ročně prověřit každý prvek normy ČSN EN ISO 9001:2001 a každý útvar firmy. Plán
pro konkrétní audit se provádí nejméně 1 týden před provedením interního
auditu. Program interních auditů (příp. změny programu) schvaluje ředitel
společnosti. V případě potřeby jsou prováděny neplánované audity jakosti.
5.3 Postup při provádění interních auditů
Vedoucí týmu auditorů ve spolupráci s představitelem vedení
pro jakost na základě stanoveného ročního "Programu auditů“ sestaví konkrétní
plán auditu.
Plán auditu obsahuje:
-
kritéria auditu,
-
prověřovaná místa,
-
jména zaměstnanců, kteří musejí být přítomni,
-
časový program auditu,
-
podklady nutné před započetím auditu,
-
formuláře nutné pro zdokumentování důkazů,
-
stanovisko představitele managementu.
Představitel managementu potvrdí jeho schválení svým
podpisem. S příslušným plánem auditu musí být nejméně týden před začátkem
auditu seznámen vedoucí prověřované oblasti. V případě potřeby vedoucí auditor
zajistí změnové řízení příslušného plánu.
-
Zahajovací (úvodní) jednání
Před provedením auditu tým auditorů na místě ověří,
zda-li je možný postup podle plánu auditu. Vedoucí týmu představí svou skupinu
a stručně vysvětlí cíl a účel auditu.
-
Vlastní provedení auditu
Vlastní provedení auditu představuje:
-
systematické přezkoumání jednotlivých prvků normy
ČSN EN ISO 9001:2001 a záznam objektivních důkazů do dotazníku, který po
dokončení tvoří přílohu závěrečné zprávy,
-
vyhodnocení zjištění,
-
projednání jednotlivých zjištění s příslušnými
zaměstnanci na pracovištích včetně vyjasnění sporných bodů.
-
Závěrečné jednání
Provádění auditu je ukončeno závěrečným jednáním s
vedoucím prověřované oblasti a zaměstnanci, kteří jsou odpovědni za funkce,
jimiž se audit zabývá. Smyslem jednání je seznámit prověřovaný útvar
společnosti s nálezy z auditu.
-
Vypracování zprávy z auditu
Za zpracování zprávy z auditu odpovídá vedoucí auditor.
Zpráva z auditu obsahuje:
-
identifikaci prověřované oblasti,
-
náplň, rozsah a cíl auditu,
-
odsouhlasená kritéria auditu,
-
termíny vztahující se k provádění auditu,
-
identifikaci zástupců prověřovaného útvaru firmy a
členů týmu auditorů,
-
rozdělovník,
-
přehled průběhu auditu,
-
zjištění neshod a nedostatků a závěry z auditu.
V případě zjištění závažné systémové neshody vyplní
vedoucí auditor "Záznam o neshodě“. Auditor po kontrole provedení opatření k
nápravě a po ověření jejich účinnosti (buď předložením dokumentace nebo formou
následného auditu) vyplní příslušnou část a předá představiteli managementu.
Nesouhlasí-li vedoucí prověřované oblasti s rozhodnutím vedoucího auditora,
stanoví další postup PVJ, případně ředitel společnosti. Méně závažné neshody
(nesystémové) jsou zaznamenány pouze ve zprávě z auditu a jejich odstranění je
prověřováno v rámci dalšího plánovaného auditu. Řešení nepodstatných neshod a
doporučení je ponecháno na rozhodnutí vedoucího prověřovaného útvaru a není
bezprostředně sledováno.
...
Z výše uvedeného příkladu je vidět, že
-
program interních auditů navrhuje na začátku roku PVJ,
schvaluje ho vedení společnosti. Program obsahuje (např. formou tabulky)
termíny, cíle, rozsah auditů a jména příslušných interních auditorů majících
audit provést (za současného dodržení požadavků na jejich odbornou způsobilost
a kompetenci), datum a podpis odpovědné osoby na důkaz schválení,
-
plán každého jednotlivého auditu zpracovává pověřený
interní auditor a dává jej k odsouhlasení PVJ a vedoucímu auditovaného
pracoviště; plán obsahuje termín, čas zahájení a předpokládaného ukončení,
podrobnější popis obsahu, jména prověřovaných a jména členů auditního týmu,
datum a podpis odpovědné osoby na důkaz schválení,
-
vlastní audit realizuje interní auditor podle schváleného
plánu, provádí záznam důkazů do dotazníku a poté zpracuje zprávu z auditu,
kterou obdrží strany uvedené v rozdělovníku (minimálně vedoucí prověřovaného
místa a vedoucí programu auditů, tj. v našem případě PVJ),
-
audit končí rozdělením zprávy z auditu.
V dalších odstavcích si postupně uvedeme příklady programu, plánů,
checklistů, záznamů z interního auditu včetně modelových případů.
NahoruMusíme auditovat?
V předchozí části věnované internímu auditu jsme si uvedli
základní informace o jednotlivých etapách interního auditu, o žádoucích (resp.
organizací požadovaných) vlastnostech, znalostech a dovednostech (interního)
auditora, nastínili jsme si, jak plánovat, řídit a realizovat interní audit,
ukázali jsme si příklad dokumentovaného postupu a vymezili základní etapy
interního auditu. Nyní si jednotlivé fáze auditu rozebereme postupně podrobněji
na příkladech a v několika variantách. Zopakujme si nejprve základních principy
interního auditu:
NahoruZákladní principy interního auditu
-
Princip 1: Základním smyslem auditu je ověření stavu
plnění specifikovaných požadavků (pokud možno) nezávislým auditorem. (Poznámka
"pokud možno“ platí v případě externího auditu beze zbytku, v případě interního
auditu by měla být tato podmínka splněna, pokud je to jen trochu možné, např.
za využití tzv. "externího interního auditora“, který není zaměstnancem naší
firmy).
-
Princip 2: Interní audit je nástroj managementu
organizace pro monitorování a ověřování, jak jsou v praxi realizovány
nejrůznější požadavky a co to ve výsledku přináší, jako takový je jedním z
nejdůležitějších nástrojů zpětné vazby.
-
Princip 3: Interním auditem poskytuje skupina auditorů
a posléze manažer kvality informace vedení společnosti o fungování určitých
procesů v organizaci.
-
Princip 4: Cílem auditu je obecně (na základě výsledků
objektivních měření čili na základě předchozího systematického sběru dat,
provedení jejich analýzy a vyhodnocováním a realizací následných rozhodnutí)
umožnění praktického naplnění potřeby zlepšování procesů.
NahoruZlepšování procesů
Použijeme-li pro znázornění šíře uvedené problematiky princip
Myšlenkové mapy (viz kap. Plánování s využitím Myšlenkové mapy této příručky) na
následujícím obrázku, uvidíme jasně a přehledně, kam zařadit v oblasti
firemních procesů interní audit.
Využití interního auditu jako jednoho z nástrojů pro zlepšování
procesů
Požadavky na proces (techniku) auditování včetně stanovení
požadavků na odbornou způsobilost auditora, která byla popsána v předchozích
odstavcích, vymezuje, jak už bylo uvedeno v předchozí části této kapitoly,
norma ČSN EN ISO 19011:2003, která je určena k širokému použití potenciálních
uživatelů (organizací zavádějících QMS, externích i interních auditorů, pro
výcvik a certifikaci auditorů).
NahoruStruktura normy ISO 19011
Struktura normy ISO 19011 (kromě povinných odstavců "předmět“ a
"normativní odkazy“) obsahuje tyto části (kapitoly):
NahoruTermíny a definice
Komentáře ke kapitole "Termíny a definice“ normy již byly
uvedeny na jiném místě této příručky (pro srovnání viz např. kap. Interní audit), připomeňme si pouze základní termíny
potřebné pro další příklady. (Následující tabulka má spíše za cíl k těmto
termínům dále přiřadit konkrétní význam jejich použití v praxi.)
Základní termíny a jejich význam pro proces auditu
Pozn.: Kromě v tabulce uvedeného rozdělení auditů na externí
(tedy certifikační, dozorové a případně dodavatelské) a interní můžeme audity
dělit mj. například podle různých hledisek do následujících několika
skupin:
NahoruPlánování
Rozdělení z hlediska plánování:
-
Plánované interní audity: probíhají dle schváleného
programu interních auditů - viz dále.
-
Neplánované interní audity: realizují se na základě
okamžité potřeby prověřit některý proces, požadavek normy, výrobek, např. jako
následek stížnosti, nadměrného počtu reklamací, závažné neshody zjištěné během
plánovaného auditu.
NahoruPředět a cíl
Rozdělení z hlediska předmětu a cíle auditu (mj. také viz
tabulka výše):
-
Audit systému managementu: cílem je ověření, zda systém
managementu odpovídá pánovaným činnostem, požadavkům specifikace/normy,
požadavkům stanoveným organizací, zda je efektivně uplatňován a rozvíjen.
-
Audit procesu: cílem je prověřit přesně vymezený
proces, případně jeho vybranou (kritickou, rizikovou) část. Je prověřováno, zda
je tento proces způsobilý a stabilní a zda má výstup z tohoto procesu shodné
parametry s očekávanými/předepsanými hodnotami. Často se procesního auditu
používá jako součásti procesní analýzy, jejímž výsledkem je optimalizace
(zvýšení účinnosti).
-
Audit výrobku: výrobkový audit slouží např. k ověření
shody výrobku s požadavky na něj, tento druh auditu může sloužit i k analýze
konkurenčních výrobků, pokud je organizací prováděn výrobkový benchmarking v
rámci zjišťování pozice výrobků na trhu.
-
Audit personální(analýza odborné způsobilosti
zaměstnanců; analýza lidských zdrojů, které jsou k dispozici v organizaci).
-
(Audit účetní - ten ale patří do jiné, neméně zajímavé a
oblíbené kategorie, než jakou se zabýváme v těchto odstavcích.)
Další příklady auditů najdete v již zmiňované kap. Interní audit této příručky.
NahoruRealizace interního auditu
Komentář ke kapitole "Zásady auditování“ normy již byly rovněž
uvedeny (v předchozí části této kapitoly), budeme se tedy dále postupně zabývat
kapitolami "Řízení programu auditů“ a "Činnosti při auditech“, tedy plánováním a vlastní realizací auditu…