Požadavky
Podle ČSN EN 1005-2+A1:2009 (Třídící znak 83 3503) | Požadavky
splněny? |
| | ano | ne | irel. |
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN EN 1005-2 (83 3503) z prosince 2003. | | | |
Změny proti předchozím normám
Tato norma obsahuje zapracovanou změnu A1 schválenou CEN 2008-08-18. Změny či doplněné a upravené články jsou v textu vyznačeny značkami . Vypuštěný text je zobrazen takto „vypuštěný
text “, opravený nebo nový text je zobrazen vloženým textem mezi obě značky. | | | |
Úvod
Při navrhování a konstrukci strojů má výrobce splnit základní požadavky na bezpečnost a zdraví stanovené ve Směrnicích pro strojní zařízení. Výrobce má posoudit rizika stroje a zvážit tato rizika ve vztahu k životnímu cyklu stroje. Tato evropská norma je jednou z několika ergonomických norem pro bezpečnost strojních zařízení. EN 6141 popisuje zásady, které mají používat konstruktéři, aby vyhověli ergonomickým požadavkům.
Norma byla připravena tak, aby byla harmonizovanou normou ve smyslu Směrnice pro strojní zařízení a přidružených předpisů EFTA.
Tato evropská norma je normou typu B, jak se uvádí v EN 1070. Opatření tohoto dokumentu Ize doplňovat a měnit normou typu C.
POZNÁMKA Pro stroje, které spadají do předmětu normy typu C, a které jsou konstruovány a stavěny podle ustanovení takové normy, mají ustanovení normy typu C přednost před ustanoveními normy typu B.
Ruční manipulace s břemenem může vést k vysokému riziku poškození svalověkosterního systému, jestliže předměty, se kterými se má manipulovat, jsou příliš těžké a/nebo se s nimi opakovaně manipuluje po dlouhou dobu a/nebo v nevhodné poloze. Poruchy svalověkosterního systému se běžně vyskytují v celé Evropě. Při obsluze strojů musí pracovníci často vynakládat ruční sílu. Přináší to riziko, nejsou-Ii stroje konstruovány podle ergonomických zásad. Pro navrhování a konstrukci strojů vyžadujících ruční manipulaci poskytuje tato norma relevantní údaje týkající se pracovní polohy, zátěže, frekvence a trvání činnosti. Konstrukční kritéria uváděná v této normě může konstruktér použít při posuzování rizik.
Tato norma požaduje, aby si konstruktéři strojů osvojili třístupňový přístup:
a) vyhnout se ruční manipulaci všude, kde je to možné;
b) využívat technické prostředky (pomůcky);
c) dále snižovat danou míru rizika optimalizací manipulačních činností. | | | |
| Pro stroje a jejich dílčí části, které nelze přemísťovat nebo transportovat ručně viz článek 4.2 v EN 292-2:1991. | | | |
1 Předmět normy
Tato evropská norma specifikuje ergonomická doporučení pro konstrukci strojních zařízení zahrnující ruční obsluhu strojních zařízení nebo jejich součástí, včetně prostředků připojených ke strojům, a to jak pro profesionální (průmyslové), tak i pro domácí použití.
Tato evropská norma platí pro ruční obsluhu strojních zařízení, součástí strojních zařízení a manipulaci s předměty zpracovávanými strojním zařízením (vstup/výstup) o hmotnosti 3 kg nebo vyšší, a pro jejích přenášení na vzdálenost menší než 2 m. Manipulace s předměty lehčími než 3 kg je předmětem prEN 1005-5 . Norma poskytuje údaje pro ergonomické navrhování a pro posouzení rizik týkajících se zvedání, spouštění a přenášení ve vztahu k montáži/stavbě, transportu a uvádění do provozu (montáž, instalace, seřizování), provozu, hledání závad, údržbě, seřizování, zaškolování nebo procesu změn a vyřazováni z provozu, likvidace a demontáže strojů.
Tato norma poskytuje současné údaje platné pro celkovou populací a její určité podskupiny (vysvětleno v příloze A).
Tato část normy nezahrnuje držení předmětů (bez chůze), tlačení nebo tažení předmětů, obsluhu ručních (přenosných) strojů, nebo manipulaci vsedě.
Tento dokument není použitelný ke specifikaci strojních zařízení vyrobených před datem publikování tohoto dokumentu CEN. | | | |
3 Termíny a definice
Pro účely této evropské normy platí termíny a definice uvedené v EN 1005-12001 a 1070:1998. | | | |
| 4 Doporučení pro konstrukci strojních zařízení a jejich součástí v případech, kdy jsou předměty zdvihány, spouštěny a přenášeny | | | |
4.1 Všeobecné zásady
K minimalizací rizik poškození zdraví a bezpečnosti pracovníka při zdvihání, spouštění a přenášení stroje nebo součástí, musí konstruktér/výrobce stroje:
a) stanovit, zda existuje či neexistuje nebezpečí při provádění ruční manipulace ve vztahu k předpokládanému použíti stroje. Existuje-li nějaké nebezpečí, je třeba aplikovat model posouzení rizika (viz 4.3.1, 4.3.2 a 4.3.3);
b) odstranit nebezpečí vyloučením nutnosti ruční manipulace (zdvihání, spouštění a přenášení) u strojního zařízení nebo s ním spojených předmětů (viz 4.2.1). Není-Ii to možné, je nutno zajistit k systému doplňkové technické prostředky (pomůcky) (viz 4.2.2) a/nebo konstruovat/překonstruovat strojní zařízení a s ním spojené předměty podle zásad ergonomické konstrukce (viz 4.3);
c) poskytnout technické specifikace a instrukce tak, aby bylo strojní zařízení používáno správně a předpokládaným způsobem v souladu s výsledky posouzení rizika, technickými specifikacemi a návodem k používání. | | | |
Ve všech případech musí konstruktér zajistit takové instrukce týkající se konstrukce, transportu a uvádění strojního zařízení do provozu, jeho používání a vyřazování z provozu (viz 4.4), aby se předcházelo rizikům pro zdraví a bezpečnost.
Technické prostředky (pomůcky) pro ruční manipulaci se mají přednostně zahrnout do konstrukce a vlastního provedení stroje.
Ochranu zdraví, bezpečnost a produktivitu Ize nejlépe optimalizovat použitím ergonomického přístupu k návrhu pracovního systému jako celku. | | | |
| 4.2 Doporučení pro konstrukci strojních zařízení | | | |
4.2.1 Systémy bez ruční manipulace
Nejlepším způsobem, jak vyloučit rizika ruční manipulace, je odstranit její potřebu. Všeobecně má konstrukce nových systémů práce nebo instalace nových systémů strojních zařízení počítat s využitím integrovaných manipulačních systémů, které spíše než ruční manipulace plně využívají manipulaci mechanickou. | | | |
4.2.2 Ruční manipulace pomocí technických prostředků
Konstruktéři mají zjistit, zda Ize instalovat vhodné pomůcky a zařízení, zejména pak, zda současná praxe zahrnuje častou ruční manipulaci s předměty a ruční manipulaci s předměty, jejíchž hmotnost je vyšší než referenční hmotnost (víz tabulku 1) a mají upřesnit pohyb předmětů. Vhodné technické prostředky (pomůcky) zmenšuji nebo vylučují riziko svalověkosterního poškození, aIe mohou přinést jiná rizika, spojená například s potřebou údržby. Mohou také vyvolat potřebu zvláštních manipulačních postupů v následných článcích manipulačního řetězce. Manipulační prostředky mají být kompatibilní s ostatními částmi pracovního systému, včetně jeho uspořádání a přístupových cest. Mají být efektivní pro celý rozsah provozních podmínek, které se pravděpodobně mohou vyskytnout. Při používání technických prostředků (pomůcek) bude zřejmě nutný větší prostor pro přístup a zaujetí vhodných pracovních poloh.
Při konstruování systémů zahrnujících ruční manipulace je třeba postupovat podle doporučeni uvedených v článku 4.3.2.
Při zvažování limitů pro ruční tlačení a tažení technických pomůcek je třeba vzít v úvahu EN 1005-3. Při plánování pracovních poloh je třeba použít evropskou normu prEN 1005-4 | | | |
| 4.3 Posouzení rizika a doporučení pro konstrukci strojního zařízení a jeho součástí zahrnující ruční manipulaci | | | |
4.3.1 Přístup k posouzení rizika
Ke snižování rizik pro zdraví a bezpečnost lidí je nutné, aby konstruktér identifikoval případná nebezpečí a provedl patřičné posouzení rizika. Všeobecné požadavky posouzení rizika uvádí EN 1050. Rizika ruční manipulace Ize snížit využitím ergonomických zásad ve fází konstrukce strojů, viz EN 614-1.
Zde předkládaný model posouzení rizika zahrnuje 3 metody. Tyto metody mají stejný základ, ale liší se ve své složitosti a použití.
První metodou je rychlá prověrka. Metoda 2, která je rovněž snadno použitelná, musí být použita, jestliže prověrka odhalí určitá rizika. V metodě 2 Ize uvážit další rizikové faktory. Metoda 3 je rozšířenou metodou posouzení, která posuzuje rizika důkladněji a je doplněna o další rizikové faktory, které nejsou obsaženy v metodách 1 a 2. Všechny tři metody mají různou úroveň složitosti. Většina efektivních přístupů začíná posouzením rizika použitím metody 1 (nejjednodušší) a použitím metod 2 a/nebo 3 pouze tehdy, nejsou-li splněny předpoklady a/nebo provozní situace identifikované metodou 1. | | | |
 Obrázek 1 – Vývojový diagram znázorňující postupný způsob hodnocení
POZNÁMKA Doporučuje se zvážit další kroky k omezení rizikových faktorů na jejich nejnižší možnou úroveň. |
4.3.2 Identifikace nebezpečí, odhad a posouzení rizika a doporučení k jeho snížení konstrukcí
V tomto článku jsou uváděna doporučení pro návrh ruční manipulace s nízkým stupněm rizika. Informace je založena na současné úrovni poznatků ergonomie. Nejsou-li tato kritéria splněna, má se provést posouzení rizika.
Při posuzování a snižování rizik je nutno brát v úvahu následující hlediska (viz 4.3.2.1 až 4.3.2.3). | | | |
| 4.3.2.1 Předměty | | | |
4.3.2.1.1 Hmotnost
Hmotnost předmětů (stroje, strojní části, vstup/výstup) zahrnuje všechno, co spolu nějak souvisí, jako například balení, baterie, plné zásobníky atd. Jsou rovněž zahrnuty technické prostředky (pomůcky) potřebné pro činnosti ruční manipulace.
Při konstruování strojů nebo jejich částí je třeba mít na zřeteli, že jejich hmotnost může být nebezpečná, má-li se předmětem manipulovat ručně. V článku 4.3.3 jsou uváděny údaje pro definování bezpečnostních maximálních limitů pro hmotnost. | | | |
4.3.2.1.2 Rozložení hmotnosti/stabilita
Těžiště předmětu je dáno rozložením jeho hmotnosti. Těžiště předmětu má být pokud možno uvnitř předmětu, rozloženo rovnoměrně mezi obě ruce a umístěno co možná nejblíže k tělu. Při manipulací má být pohyb těžiště předmětu omezený. Není-li to možné (například u kapaliny), je třeba na předmětu vyznačit příslušnou informaci. | | | |
4.3.2.1.3 Velikost
Předměty mají být konstruovány tak, aby byly co možná nejkompaktnější. Je-li předmět uchopován oběma rukama, jeho šířka nemá přesahovat šířku ramen (přibližně 60 cm) a hloubka nemá přesahovat 50 cm (doporučuje se 35 cm a méně), aby těžiště bylo co nejblíže u těla. Výška předmětu má být taková, aby nezastiňovala výhled osoby. Vyžaduje-li manipulace s předmětem jednu ruku pod ním a druhou ruku nad ním, má být předmět překonstruován. | | | |
4.3.2.1.4 Rukojeti/držadla
Povrchové vlastnosti předmětů (včetně balicích materiálů nových součástí) mají být vhodné pro manipulaci. Předmět má být snadno uchopitelný a má být možné snadno jej udržet, tedy běžně má být vybaven držadly nebo vhodnými výřezy.
Umístění držadel má odpovídat těžišti předmětu a typu prováděné činnosti, a má podporovat co nejlepší pracovní polohu a pohyb při zvedání a spouštění. Má-li se manipulovat vodorovně, má to být prováděno strojem. Držadla nemají mít ostré hrany nebo představovat nebezpečí přiskřípnutí prstů. Tvar držadla má umožňovat zavěšení na hák nebo mechanické uchopení při neutrální poloze ruka-rameno.
Průměr držadla má být mezi 2 cm a 4 cm.
Šířka držadla/výřezu má být minimálně 12,5 cm, aby se zajistila dostatečná vůle pro ruku v rukavici, s prostorem 7 cm nad prsty. Optimální tvar držadla má být válcovitý nebo elipsovitý. Posouzení ručních držadel (spojení) je uvedeno v článku 4.3.3.2 nebo 4.3.3.3. | | | |
| 4.3.2.2 Rozhraní obsluha-stroj | | | |
4.3.2.2.1 Horizontální umístění a vzdálenost
Překážky mezi předmětem a tělem způsobující, že předmět nelze zvedat, spouštět nebo přenášet těsně u těla, jsou nebezpečné. Horizontální vzdálenost mezi středovým bodem kotníků a rukou má být menší než 25 cm. Je-li horizontální vzdálenost větší než tato hodnota, má se provést posouzení rizika podle 4.3.3. | | | |
4.3.2.2.2 Vertikální poloha a posunutí
Poloha vertikálního držadla (měřeno od kloubu prostředníku ruky k zemi) má být nastavitelná v rozmezí od 60 do 90 cm. Vertikální posunutí předmětu nemá přesáhnout 25 cm. Je-li vertikální vzdálenost držadla menší nebo větší a/nebo přesahuje-li vertikální posunutí 25 cm, má se provést posouzení rizika podle 4.3.3. | | | |
4.3.2.2.3 Frekvence činnosti
Strojní zařízení má být konstruováno tak, aby se vyloučila často opakovaná ruční manipulace. Má být možné regulovat frekvenci stroje ve vztahu k ruční manipulaci. Konstrukce stroje má umožňovat, všude, kde je to možné, určitý stupeň autonomie. K posouzení rizika plynoucí z kombinace frekvence a hmotnosti se vztahuje článek 4.3.3. | | | |
4.3.2.2.4 Pracovní polohy
Konstruktér nemá navrhovat nevhodné polohy (například otáčení a ohýbání, zvedání ze země) a dlouho trvajícím činnostem, které vedou k tělesné únavě při ruční manipulaci ve všech fázích provozu strojního zařízení (včetně montáže/postavení, transportu a uvádění do provozu, používáni a vyřazování z provozu). Má být možná případná změna polohy (viz prEN 1005-4). | | | |
4.3.2.2.5 Ruční přenášení břemen
Všeobecně mají být stroje konstruovány tak, aby se vyloučilo ruční přenášení. Kde to není možné, maximální vzdálenost ručního přenášení má být co nejmenší (menší než 2 m). | | | |
4.3.2.2.6 Manipulace jednou rukou
Manipulace s předmětem prováděná pouze jednou rukou může být nebezpečná. Jestliže se nelze této manipulaci vyhnout, má se provést posouzení rizika (viz 4.3.3.3). | | | |
4.3.2.2.7 Manipulace dvěma osobami
Manipulace dvěma (nebo více) osobami může být použita pro snížení zátěže jednoho pracovníka, vytváří to však další nebezpečí vzhledem k obtížím z hlediska koordinace pohybů a silového působení dvou (nebo více) lidí provádějících zvedání. Ergonomický návrh musí vyloučit potřebu využití dvou (nebo více) lidí kromě zvláštních případů, kdy se má provést posouzení rizika (viz 4.3.3.3). | | | |
4.3.2.2.8 Přenášení předmětu včetně jeho otáčení
Ruční přenášení předmětů při současném otáčení kolem jeho osy má být vyloučeno. Doporučuje se předmět překonstruovat tak, aby se manipulace prováděla stroji nebo technickými pomůckami. | | | |
4.3.2.2.9 Další fyzické požadavky
Další fyzické požadavky na úkoly ruční manipulace mohou zahrnovat nová nebezpečí. Jestliže se jim nelze vyhnout, má se provést posouzení rizika (viz 4.3.3.3). | | | |
4.3.2.2.10 Spojení
Nežádoucí spojení mezi rukama a drženým předmětem nebo mezi nohama a podlahou může vést k nebezpečným situacím. Jestliže se mu nelze vyhnout, má se provést posouzení rizika (víz 4.3.3.3). | | | |
4.3.2.3 Environmentální faktory (činitelé prostředí)
Environmentální faktory mohou vytvářet nebezpečí a přinášet další rizika.
Jestliže se jim nelze vyhnout, má kvalifikovaný personál provádět posouzení rizika. Environmentální faktory zahrnují vibrace, ovzduší, tepelné podmínky (viz ISO 7730), osvětlení, kluzký povrch, hluk a chemické látky (viz ENV 26385). | | | |
