20.2.2
Certifikace výrobků
Ing. Petr Fránek; Ing. Karel Just
V následující části bude popsána oblast certifikace výrobků, a to
jak z pohledu "povinné“ certifikace požadované příslušnými právními předpisy,
tak i certifikace dobrovolné s cílem využít takový certifikát jako marketingový
nástroj, a postupně budou také uváděny oblasti jednotlivých komodit výrobků a s
tím spojená problematika certifikace včetně návaznosti mezi certifikací výrobků
a systémů.
Pojem certifikace výrobků je trochu zavádějící. Tímto pojmem je
často označován i proces, který nekončí certifikátem, nicméně běžně řada
výrobců požaduje pro svůj výrobek "certifikát“, aniž úplně přesně ví, co chce
či co musí v této věci zajistit. V následujících odstavcích se pokusíme vnést
do této problematiky přehled a zaměřit na ni ucelený pohled, a to jednak v
rovině obecné, jednak v postupně doplňovaných částech v rovině konkrétní, v
závislosti na druhu a zařazení výrobku.
Pod pojmem certifikace výrobků rozumíme posuzování shody výrobku
s nějakými, pokud možno definovanými vlastnostmi. Nutnost tohoto posouzení
může být dána zákonem nebo ji vyžaduje odběratel, případně "trh“. Těžko lze
předpokládat, že toto posouzení bude výrobce provádět zcela dobrovolně, protože
samozřejmě zvyšuje (někdy poměrně značně) náklady na výrobek. Výstupem tohoto
posouzení je pouze v případě, kdy to předepisuje zákon, resp. příslušné
nařízení vlády, certifikát, v ostatních případech může být výstupem
certifikát, pokud si to výrobce přeje (viz dále - komerční certifikace). V
dalším textu budeme pro zjednodušení certifikací výrobku tedy rozumět posouzení shody osvědčené certifikátem.
Certifikaci výrobků lze rozdělit na "povinnou certifikaci“ a
"nepovinou certifikaci“ (tzv. komerční neboli s hlavním záměrem využít komerční
výhody certifikátu pro získání určitého náskoku před konkurencí). Certifikát
vyjadřuje to, že výrobek splňuje nějaké zcela konkrétní vlastnosti a je určen
druhé straně (odběrateli výrobku, spotřebiteli). Splnění těchto vlastností je
potvrzeno formou výstupního dokumentu - osvědčení (certifikát) nezávislou třetí
stranou. To platí u povinné certifikace vždy, u nepovinné certifikace je možné
potvrzení splnění určitých vlastností výrobku, někdy pouze účelově
definovaných, první stranou, tedy výrobce si sám "ocertifikuje“ svůj
výrobek.
Rozdíl mezi povinnou a nepovinnou
certifikací
Povinná certifikace
Povinnou certifikací se rozumí osvědčení shody vlastností výrobků
(především jeho bezpečnostních vlastností) prostřednictvím nezávislé třetí
strany, která je k tomuto osvědčování ("certifikaci“) autorizována/notifikována
v rámci Evropské unie. Tyto vlastnosti, které musí výrobek splňovat, jsou
stanoveny v obecně závazném předpise (nařízení vlády ) jako základní požadavky
a mohou být konkretizovány v normách harmonizovaných s předmětným nařízením
vlády. Vlastností těchto harmonizovaných norem je to, že pokud výrobek splňuje
ustanovení této normy, které se týká jednotlivého základního požadavku, má se
za to, že je tento požadavek obecně závazného předpisu splněn.
NahoruNepovinná certifikace
Nepovinou certifikací se rozumí osvědčení shody vlastností výrobků
prostřednictvím třetí nezávislé strany, případně první strany, která může být k
tomuto osvědčování akreditována. Tyto vlastnosti, které má výrobek splňovat,
mohou být stanoveny v normách nebo jiných dokumentech, a to buď odběratelem,
případně výrobcem, např. na základě poptávky trhu. Jde zejména o vlastnosti
související s užitnou hodnotou výrobku nebo dodržení určitých požadavků
odběratele. I výrobky certifikované v tomto režimu musejí splňovat základní
bezpečnostní požadavky, které se na ně vztahují a jsou dané obecně závaznými
předpisy.
NahoruMarketingové využití certifikace
Povinná certifikace má z hlediska jejího využití pro marketingové
účely téměř nulovou hodnotu. Certifikát jako výstup této certifikace vyjadřuje,
že náš výrobek splňuje všechny zákonné požadavky, které se na něj vztahují.
Jelikož jde o povinnou certifikaci, vyplývá z toho samozřejmě, že takovým
certifikátem musejí být vybaveny i výrobky naší konkurence. To, že praxe bývá
občas jiná a konkurence nemá žádný certifikát, je porušování zákonů ze strany
naší konkurence a nelze na tom stavět naše marketingové výhody. Rovněž to,
která autorizovaná osoba certifikát vydala, hraje z hlediska komerčního pouze
malou roli. Jsou případy, kdy v rámci trhu Evropské unie jsou např. v německy
mluvících zemích preferovány certifikáty vydané německými notifikovanými
třetími stranami.
Nepovinná certifikace má z hlediska jejího využití pro marketingové
účely vysoký potenciál. Výrobce si sám může zvolit, které vlastnosti svého
výrobku chce např. na základě analýzy latentních požadavků "trhu“
prostřednictvím certifikátu zviditelnit. Marketingový efekt lze umocnit volbou
třetí strany, která ověří výrobcem zvolené vlastnosti výrobku a vydá
certifikát. Většina nadnárodních třetích stran nabízí k certifikátu i
propůjčení svého loga (zkušební značky), které v závislosti na tržní hodnotě té
které značky posiluje pozici předmětného výrobku na trhu.
Certifikace výrobků v oblasti elektrických
zařízení
Výrobky spadající do této oblasti lze rozdělit na výrobky stanovené
a "ostatní“.
Stanovený výrobek znamená, že jsou pro něj dány obecně
závazným předpisem konkrétní základní požadavky, které musí předmětný výrobek
splňovat. Těmito předpisy jsou např.:
-
nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (73/23/EHS),
-
nařízení vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (89/336/EHS),
-
nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, ve znění
nařízení vlády č. 483/2002 Sb. a nařízení vlády č. 251/2003 Sb. (1995/5/ES),
-
nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s
nebezpečím výbuchu (94/9/EHS).
Tyto předpisy rovněž stanoví, zda ověření těchto základních
požadavků musí provést třetí strana, nebo je může provést první strana (sám
výrobce, případně výrobcem určený subjekt), a rovněž formu osvědčení těchto
požadavků (vystavení certifikátu/bez certifikátu).
Z hlediska výše uvedeného se na podmnožinu těchto výrobků aplikuje
jak povinná, tak nepovinná certifikace.
Ostatní výrobek znamená, že obecně závazný předpis - zákon -
stanoví pouze obecné vlastnosti, které musí výrobek splnit. Jde o zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění zákona č. 277/2003 Sb.
Ověření vlastností provádí vždy první strana, osvědčení/certifikát není
vyžadován. Z hlediska výše uvedeného se na podmnožinu těchto výrobků aplikuje
nepovinná certifikace.
Certifikace výrobků v oblasti strojních
zařízení
Výrobky spadající do této oblasti lze rozdělit na výrobky stanovené
a "ostatní“.
Stanovený výrobek znamená, že jsou pro něj dány obecně
závazným předpisem konkrétní základní požadavky, které musí předmětný výrobek
splňovat. Těmito předpisy jsou např.:
-
nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na strojní zařízení (98/37/ES ),
-
nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na výtahy, ve znění nařízení vlády č. 127/2004 Sb. (95/16/ES ),
-
nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění nařízení vlády č. 342/2003 Sb. (2000/14/ES).
Tyto předpisy rovněž stanoví, zda ověření těchto základních
požadavků musí provést třetí strana, nebo je může provést první strana (sám
výrobce, případně výrobcem určený subjekt), a rovněž formu osvědčení těchto
požadavků (vystavení certifikátu/bez certifikátu). Z hlediska výše uvedeného se
na podmnožinu těchto výrobků aplikuje jak povinná, tak nepovinná
certifikace.
Ostatní výrobek znamená, že obecně závazný předpis - zákon -
stanoví pouze obecné vlastnosti, které musí výrobek splnit. Jde o zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění zákona č. 277/2003 Sb.
Ověření vlastností provádí vždy první strana, osvědčení/certifikát není
vyžadován. Z hlediska výše uvedeného se na podmnožinu těchto výrobků aplikuje
nepovinná certifikace.
Certifikace výrobků v oblasti zařízení dětských
hřišť
Výrobky spadající do této oblasti jsou výrobky stanovené.
Stanovený výrobek znamená, že jsou pro něj dány obecně
závazným předpisem konkrétní základní požadavky, které musí předmětný výrobek
splňovat. Tímto předpisem je:
-
nařízení vlády č. 173/1997 Sb., ve znění ve znění NV č. 174/1998
Sb., NV č. 78/1999 Sb., NV č. 323/2000 Sb., NV 329/2002 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody (nemá ekvivalent na evropské
úrovni).
Tento předpis rovněž stanoví, že ověření těchto základních požadavků
musí provést třetí strana, a formou osvědčení těchto požadavků je vystavení
certifikátu. Z hlediska výše uvedeného se na tyto výrobky aplikuje jak povinná,
tak nepovinná certifikace.
NahoruCertifikace stavebních výrobků
Sortiment stavebních výrobků, materiálů a hmot je velmi široký jak z
hlediska jejich použití ve stavbě, tak i s ohledem na materiálovou bázi. Jak
bude dále uvedeno, nejde pouze o certifikaci, což je název této kapitoly, ale o
posuzování shody výrobku, které zahrnuje i jiné postupy a výstupy (viz tab. 3).
Dalším významným rysem stavebních výrobků je fakt, že mohou být posuzovány
dvojím způsobem, to je podle evropské nebo podle národní legislativy, avšak
většinou mezi těmito způsoby nelze volit podle přání výrobce či žadatele o
posuzování, ale postup je dán příslušnými předpisy, přičemž ověřování podle
evropské legislativy je přednostní. V další části probereme pravidla a postupy
pro oba druhy posuzování shody.
NahoruPosuzování podle evropské legislativy
Posuzování shody výrobků vychází ze směrnice Rady č. 89/106/EHS, o
sbližování právních a správních předpisů týkajících se stavebních výrobků (The
Construction Products Directive) z roku 1988, která byla novelizována směrnicí
č. 93/68/EEC z roku 1993 a regulačním opatřením Evropského parlamentu a Rady č.
1882/2003 z roku 2003.
Účelem směrnice je sjednotit bezpečnostní a hygienické požadavky na
výrobky a zajistit jejich volný pohyb v rámci Evropské unie. Cílem je uvádět na
trh pouze takové stavební výrobky, které umožní při použití ve stavbě splnění
základních požadavků (viz dále) po její celou ekonomicky přijatelnou
životnost.
Je nutno uvést, že zmíněný evropský legislativní rámec není dosud
kompletní a ucelený, protože do způsobu navrhování a provádění staveb vstupují
tzv. stavební řády, které jsou a zřejmě ještě delší dobu budou v kompetenci
jednotlivých členských zemí. Na uvedenou směrnici navazují další dokumenty,
především Interpretační dokumenty (The Interpretative Documents) k základním
požadavkům na výrobky:
Interpretační dokumenty jsou právně nezávazné, ale vymezují
podrobněji působnost směrnice s ohledem na základní požadavky a slouží jako
podklad pro mandáty, které Evropská komise uděluje evropskému normalizačnímu
orgánu CEN/CENELEC pro vypracování tzv. harmonizované evropské normy, nebo
Evropské organizaci pro technické schvalování EOTA (The European Organization
for Technical Axppx;rovals) pro vypracování řídících pokynů ETAG (European
Technical Axppx;rovals Guidelines), podle které se vydává evropské technické
schválení ETA.
Dalšími navazujícími dokumenty jsou Pokyny (The Guidance Papers)
Stálého výboru pro stavebnictví, které poskytují návody pro praktické
uplatňování směrnice a rovněž nejsou právně závazné: