Analýza nebezpečí a z nich plynoucích rizik

5.3.1

Analýza nebezpečí a z nich plynoucích rizik

Ing. Antonín Dušátko

 NahoruDefinice

Pro porozumění obsahu kapitoly je nutné vymezit obsah základních pojmů nebezpečí, nebezpečnost, riziko, expozice, hodnocení (zdravotního) rizika, řízení, komunikace a vnímání (percepce) rizika.

Nebezpečí (angl. hazard) je činitel (stroj, strojní systém, technologie, systém práce, materiál, surovina, chemická látka) se schopností způsobit za určitých okolností škodu na zdraví člověka nebo na majetku.

Nebezpečnost je vnitřní vlastnost nebo schopnost tohoto činitele způsobit škodu.

Identifikace nebezpečí je proces zjišťování, zda nebezpečí existuje, a definování jeho charakteristik.

Riziko (angl. risk) je kombinace pravděpodobnosti, že určitá nebezpečná událost vznikne a předpokládaného důsledku této události, pravděpodobnost způsobení škody v podmínkách užití nebo expozice, s přihlédnutím k možnému rozsahu škody. Riziko může být odstranitelné, neodstranitelné, přijatelné, nepřijatelné, významné, nevýznamné.

Expozice (angl. exposure) je vystavení organismu působení faktorů prostředí (například hluku, vibracím, prachu, záření) nebo účinkům látky. V úvahu se bere objektivně zjištěná (změřená) hodnota zátěže faktory pracovního prostředí a doba, po kterou je v práci člověk této zátěži vystaven.

Hodnocení rizika (angl. risk assessment), resp. hodnocení zdravotního rizika (health risk assessment) je souhrnný proces posouzení velikosti rizika a jeho přijatelnosti pro zdraví a bezpečnost pracovníka; užívá se různých metod a postupů, jejichž cílem je odhadnout možnost poškození zdraví člověka. Ust. § 2 odst. 3 zák. č. 258/2000 Sb. uvádí pojem "hodnocení zdravotních rizik“ a definuje je jako posouzení míry závažnosti zátěže populace, vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika (§ 80 odst. 1 písm. l) zákona). Výsledek hodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik, čímž se rozumí rozhodovací proces s cílem snížit zdravotní rizika. Hodnocení rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci stanoví zvláštní právní předpisy (platné znění zákoníku práce).

Řízení rizika (ang. risk management) je přijetí odpovídajících opatření k odstranění rizika nebo snížení jeho míry na přijatelnou úroveň na základě provedeného hodnocení rizika včetně kontroly účinnosti přijatých opatření a informování zaměstnanců o riziku.

Vnímání (percepce) a sdílení (komunikace) rizika

Poznané a vyhodnocené riziko musí být odpovídajícím způsobem sdíleno (komunikováno) s cílovou komunitou, aby jí mohlo být přiměřeně vnímáno. Pouhé šíření informací, které nebere v úvahu celou šířku problému a nejistoty zahrnuté v riziku, nezajišťuje nutně efektivní komunikaci rizika. Správně naplánovaný a řízený postup pomáhá, aby předávaná informace byla žádoucím způsobem formulována, předávána, vnímána a vše vyústilo ve smysluplnou akci. Hlavní pravidla komunikace rizika jsou:

• akceptovat a zainteresovat komunitu jako partnera,

• pečlivě naplánovat a vyhodnotit postup (různé cíle a různé publikum vyžadují odlišný přístup),

• sledovat konkrétní zájem cílové skupiny (komunity),

• být čestný, upřímný a otevřený,

• spolupracovat s dalšími vhodnými partnery,

• spolupracovat se sdělovacími prostředky (médii),

• jasně podat problém a být pro něho zaujat.

Je nutné očekávat zcela rozdílné vnímání rizik např. podle vzdělání členů komunity, jejich stáří, pohlaví, životní zkušenosti, osobního vztahu k problému.

Z výše uvedeného vyplývá, že obsah pojmů není zcela ustálen a sjednocen.

 NahoruAnalýza

Analýza nebezpečí a z nich plynoucích rizik při práci vychází ze systematického sledování (monitorování) všech faktorů pracovního prostředí a pracovních podmínek z hlediska zátěže lidského zdraví těmito faktory a jejich možného škodlivého vlivu na zdraví a bezpečnost pracovníků při práci. Její součástí je posouzení návrhů opatření k omezení nebo vyloučení rizik včetně kontroly a hodnocení přijatých opatření. Slouží k prevenci negativních dopadů na zdraví, tedy předcházení pracovních úrazů, nemocí z povolání či jiných poškození zdraví souvisejících s prací a pracovními podmínkami (např. nemocí spojených s prací).

Hlavní zásady pro analýzu nebezpečí a rizik při práci:

• analyzují se všechna známá nebezpečí a z nich plynoucí rizika dané práce, ne jenom některá či vybraná,

• analýza má vycházet pokud možno z objektivních měření a zjištění,

• analýza rizik je založena na hodnocení expozic, v úvahu se bere objektivně zjištěná či změřená hodnota zátěže faktory pracovního prostředí, a doba, po kterou je v práci člověk této zátěži vystaven.

Pro analýzu nebezpečí a z nich plynoucích rizik při práci je nutná je detailní znalost jednotlivých posuzovaných prací (konkrétního povolání) a všech činností, které obsahuje.

Teprve po analýze nebezpečí a z nich plynoucích rizik při práci lze provést porovnání s požadavky legislativy (např. podle kritérií vyhl. č. 432/2003 Sb. a navrhnout zařazení práce do jednotlivých dílčích kategorií dle faktorů a souhrnně do výsledné kategorie rizika).

Legislativa (vyhl. č. 432/2003 Sb.) administrativně omezuje analýzu rizik tím, že některé kategorie u některých faktorů nedefinuje (například čtvrtou kategorii u fyzické zátěže a u jiných faktorů).

Neuvádí rovněž seznam příkladových prací, jejichž povaha neumožňuje zařazení do kategorií. V některých zemích je přitom zdravotní charakteristika profese základem pro provádění preventivních lékařských vyšetření.

 NahoruHodnocení

4 základní kroky hodnocení rizik (odvozené z hodnocení rizik chemických látek a přípravků):

1. Určení nebezpečnosti zahrnuje sběr a vyhodnocení dat o možných typech poškození zdraví, která mohou být vyvolána danou látkou (faktorem) a o podmínkách expozice, za kterých k těmto poškozením dochází. Je využíváno dat získaných v epidemiologických studiích, pokusech na dobrovolnících, z analýz havarijních situací, z pokusů na laboratorních zvířatech, na izolovaných orgánech, tkáních, izolovaných buňkách a buněčných systémech, i z analýz vztahů mezi strukturou látek a jejich biologickými účinky. Všechny údaje jsou kriticky hodnoceny za účelem zjistit, zda sledovaná látka vykazuje nepříznivé účinky pro člověka či životní prostředí. Čím je větší konzistence údajů získaných použitými testovacími metodami, tím větší je věrohodnost takové předpovědi.

2. Vyhodnocení vztahu mezi dávkou a odpovědí popisuje kvantitativní vztahy mezi dávkou a rozsahem nepříznivého účinku (poškození, nemoc). Vyžaduje dva základní typy extrapolací: extrapolace mezidruhové (pokusné zvíře – člověk) a extrapolace do oblasti nízkých dávek. Cílem je získání základních parametrů pro kvantifikaci rizika, přičemž existují dva základní typy účinků – prahový (účinek se projevuje po dosažení prahové dávky) a bezprahový (pravděpodobnost účinku narůstá se zvyšující se dávkou).

3. Hodnocení expozice. Expozice představuje "nabídku“ nebezpečného faktoru, která zakládá vznik rizika, ale nemusí být plně využita. Hodnocení expozice je klíčový, avšak současně nejobtížnější krok při hodnocení rizika, popisující zdroje, cesty, velikost, četnost a trvání expozice dané populace sledovanému faktoru. Hodnocení expozice stejně jako oba předcházející kroky hodnocení rizika je vždy zatíženo nejistotami. Nejistoty vyplývají jednak z nejistot v popisu základních fyzikálních, chemických a biologických jevů, jednak z nepřesností při získávání vstupních údajů.

4. Charakterizace rizika. Zahrnuje integraci (syntézu) dat získaných v předchozích krocích a vede k určení pravděpodobnosti, s jakou dojde k některému z možných poškození zdraví. Protože tato integrace je založena na všech předpokladech vyplývajících ze tří předcházejících kroků, pro hodnocení rizika je důležité prodiskutovat úroveň nejistoty, která je vlastní konečným odhadům.

 NahoruHodnocení zdravotních rizik při práci

Základem pro analýzu rizik v pracovním prostředí je systematické sledování všech faktorů pracovního prostředí a pracovních podmínek z hlediska jejich možného škodlivého vlivu na zdraví a bezpečnost pracovníků při práci, tudíž určení všech možností vzniku nemocí z povolání, pracovních úrazů či jiných poškození zdraví souvisejících s prací a pracovními podmínkami. Součástí této činnosti je i posouzení návrhů na opatření k omezení nebo vyloučení rizik, kontrola a hodnocení přijatých opatření. Komplexní úpravu ochrany bezpečnosti a ochrany zdraví při práci představuje v Evropské unii Rámcová směrnice č. 89/391/EHS, která uvádí, že pracovníci mohou být vystaveni na pracovišti během svého pracovního života nebezpečným faktorům prostředí (expozice pracovníků těmto faktorům často vede k pracovním úrazům i vzniku chorob z povolání). Směrnice proto uvádí hodnocení rizika jako jednu ze tří stěžejních oblastí pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Směrnice určuje strategií pro identifikaci nebezpečí, určení nebezpečnosti a kontrolu rizik, zdůrazňuje význam konzultací a aktivní účasti všech zainteresovaných osob, které se na ochraně zdraví a bezpečnosti při práci podílejí (zaměstnanci, zaměstnavatelé, zástupci zaměstnanců, poskytovatelé pracovně-lékařské péče). Ukládá zaměstnavateli zajistit identifikaci nebezpečnosti faktorů pracovního prostředí a zhodnocení možných zdravotních rizik pro zaměstnance. Opatření na ochranu zdraví pracovníků jsou povinností zaměstnavatele a náklady na ně nesmějí jít k tíži zaměstnanců. Zaměstnanec ovšem musí se svým zaměstnavatelem spolupracovat a své zdraví chránit.

V některých zemích Evropské unie je povinností zaměstnavatele hodnotit riziko vždy, v jiných zemích pouze v těch podnicích, kde počet zaměstnanců přesahuje určitý limit (např. 5 a více zaměstnanců). Hodnocení rizika při práci má obsáhnout všechna nebezpečí pro zdraví, bezpečnost a pohodu zaměstnanců na pracovišti a má být zpracováno v podobě písemného dokumentu. Hodnocení rizik má zaměstnavatel pravidelně aktualizovat, ale nebývá pro ně určen jednotný postup, protože každý podnik vyžaduje individuální přístup. Písemný dokument hodnocení rizika může být přezkoumán certifikovanou expertní službou, která má odborníky pro pracovní lékařství a bezpečnost práce. V naší legislativě je oblast hodnocení rizik na pracovišti uvedena v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v zákonu o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podstata metody hodnocení rizika není pro obor pracovní lékařství v České republice ničím novým. Stejné pojetí je u nás úspěšně používáno již několik desítek let například při návrhu přípustných expozičních limitů (nová je pouze užitá terminologie).

Hodnocení rizik není jednorázovou…